Názory k článku Hravé učení aneb bacha, neplašte v zimě medvědy

gratuluju. Ackoliv .. muj muz si pocitac slozil az sam ze svych prvnich vydelku a taky je bajecnej Zajimalo by me, jak je to u Vas doma s pocitacem. Smi se s nim deti kamaradit? pěkný den

Hitko, myslím, že jsou za tím hlavně ti rodiče :) Můj muž měl taky počítač někdy od poloviny 80. let (tchán je "kybernetik"), taky leccos "prohrál", ale taky se naučil špičkově programovat a analyticky myslet, a taky získat skvělou práci. A zároveň je velmi empatický, sociálně zdatný a prorodinný.

dobu, kterou děti u počítače smí trávit? A jak je to s televizí? Mám rok a půlletou dceru a má moc ráda pořady určené pro děti na Jim Jam.V létě jsme telku skoro nezaply...ale třeba zrovna dnes je to mizérie..běží už od devíti :-(
Jinak se u toho směje, komentuje zvířátka, pobrukuje si písničky. Když je hnusně a nudí se, tak ji k tomu opravdu někdy odložím..chvíli se dívá, potom si jde hrát...tak to má puštěné někdy i dvě hodiny v kuse(ale tak dlouho u toho nevydrží, prostě jako kulisa).
Co jí to vlastně negativního způsobuje, vždyť to jsou také podněty, ne? Někde jsem četla, že poruchu pozornosti? Pomalu vymýšlím, co za aktivity přes zimu...Sama vím, že tato situace není ideální...


Jinak...stránky jsou moc hezké...včera jsme u nich seděli ne deset, ale dvacet minut(Děs co?:-( ). Malá se od nich nemohla odtrhnout, ze zvířátek byla nadšená...

Opět: souhlasím Nevyloučit moderní techniku ze života dítěte, jen ji používat účelně. Myslím, že už je celkem standard, že si 2-leté dítě samo pouští CD, mají vztah k technice kolem nás přirozený. V mnohém už teď předčí své prarodiče (krom zkušeností)
Ačkoliv.. čím víc nad tím přemýšlím, tím víc pochybuji.
Vy i Tragika máte starší děti, takže tohle bude možná poznámka pro Vás:
Měla jsem to štěstí a pokrokového tatínka, co prvni počítač přivezl kolem roku 1984, mně bylo asi 8. Tehdy me spis NUTIL sedet pred pocitacem (brasku ne, ten byl a vzdycky zustal pristupnejsi novym vecem..). Delali jsme vsechno mozne, velmi primitivni na dnesni pomery, programovali, hrali primitivni hry (hada co se honi za ocaskem, princeznu co rozdava pusinky..). Nejvetsi uspech mel program na mluveni, anglicky. Snazili jsem se ho naucit cesky. Bylo to skvele a ted mi dochazi, ze jsem mnohem snadneji pochopili i anglickou vyslovnost, kdyz jsme se snazili donutit vyslovit ho anglictinu cesky. Nanynka sla do zeli. Divne, nektere blbosti cloveku opravdu ulpi v pameti.
Jenze proc to pisu. Snazila jsem se vnutit do nazoru, ze pocitac neni dulezity a je potreba brat ho na vedomi, nevylucovat ho ze zivota ale neprehanet to s nim. Delat s nim uzitecne veci.
Jenze zpetne zjistuju, ze i ty hlouposti, co jsme s nim delali, mely smysl a hodne nas naucily. A hlavne v nasem pristupu k pocitacum nikdy nebyl strach a obava, co muzeme pokazit, spis jen vedomi, ze nam v mnohem muze pomoct, ze je to zabava. Meli jsme oba ohromnou výhodu před vrstevníky, i před staršími generacemi, které v době, kdy pak nastoupil počítač masově, začínaly pracovat s počítačem se strachem a mnohdy si pak už nikdy nedokázaly osvojit ani základní pravidla pro používání počítače. (Nefunguje mi počítač - no, víš, občas ho musíš i zapnout.. to není fikce)
Braska sice cast puberty "prostrilel", nicmene vyrostl z toho a ziskany postreh a rychlost mu zustali..
Patrili jsme k prvnim, co se seznamili s internetem, netmeeting, icq a jine komunikacni nastroje jsme pouzivali uz pred 15 lety.
Oba jsme dosahli ve svem povolani pomerne velmi zajimave pozice a pocitac je nedilnou soucasti nasich zivotu. Nejsou z nas gambleri, ani socialne izolovani jedinci.
Ale taky jsme mozna jenom meli stesti. :-D A kazdopadne skvele rodice.
No nic. Takova mala uvaha a sonda do zivota.

[Pozn.: Níže uvedené se vztahuje cca k 3-letým dětem.]

Milá Tragiko. Coby tvůrce zmiňovaného webu s Vámi - možná překvapině - docela souhlasím.
Za předpokladu, že se dokážete vyhnout počítači v domácnosti tak, aby dítě nemělo pocit, že je mu odpíráno něco, s čím ostatní běžně pracují. Zastáváme s manželem názor přebraný z jedné chyté knížky jedné moc chytré paní: není nutné dítěti něco zakazovat, spíš je nutné naučit ho, jak to "dělat správně". Když došlo na pilu věřte, že mi bylo úzko, ale fungovalo to i s pilou..
Pokud u Vás nenastane třecí plocha - např. tatínek nemusí pracovat a dítko není zvědavé, co že to ten táta dělá - pak určitě není nutné zasednout k počítači
Televize.. Pokud rodič dítě k televizi neodloží, pokud sedí s dítětem, vysvětluje, diskutuje a probírá s ním děj, pokud sleduje nakolik vnímá a pokud doba sledování u mrňousů nepřesáhne 15 minut, pak ovšem možná beru i televizi. Divné, že?
Víte, v podstatě si myslím, že každá činnost, kterou bude dítě aktivně vykonávat pod rozumným vedením, tzn. nejlépe s rodičem, který vede, vysvětluje, doplňuje uvedené informace, ptá se na názor dítěte, zjišťuje jak a co vnímá, to vše pomáhá dítěti vytvářet si - chtěla jsem napsat správný, ale raději napíšu: požadovaný názor na svět. Takový, který mu zprostředkuje rodič.

Takže berte to takhle: počítače jsou běžnou součástí našeho života. Pokud je člověk používá účelně - a někdo to tu psal: k práci, k zjišťování potřebných informací, k učení, pak bych je určitě nezavrhovala. Mohou fungovat i jako motivační nástroj. Jen je dozajista potřebné určit pravidla, za jakých se může používat, jak dlouho a k čemu. Pokud chceš pracovat, nemám problém dítě, měj uklizené hračky, splněné povinnosti (nakrmeného psa, uklizené nádobí.. ), pak si můžeš před večeří na 10 minut sednout a chvíli se učit se mnou a s počítačem.
Uplyne čas, končíme.
Časem se počítačům děti nevyhnou. A ani není potřeba. Věřím, že při "postaveném základu" - jasných pravidlech - nebude třeba řešit počítač u teenagera. Jistě, že bude Jen ty problémy možná budou odlišné. A hlavně: počítač nebude lákadlo, žádná odpíraná neznámá.. Jen nástroj, se kterým člověk pracuje, případně rozvíjí užitečné dovednosti..

Knížky musí zůstat na prvním místě. Vždy a za všech okolností. Ale i knížky by mělo dítě prohlížet S RODIČEM
Tenhle web je JEN DOPLŇKOVÁ aktivita.

Věřím, že s rozumným přístupem je zbytečné z některých věcí - v tomto případě z počítačů - dělat bubáky. Velké nebezpečí ovšem spočívá v odkládání dětí k televizi či počítači, ve ztrátě zájmu o to, čím se zabývají, ve snaze urvat si pro sebe chvilku volna (byt na veci jako uklid, vareni..).

Znám to důvěrně. Mívám chvilky, kdy mám všeho plné zuby a další donesená knížka (oblíbená, přečtená 1.000x) ve mně vyvolává hysterii Pak ráda změním prostředí a na chvíli jdeme testovat např. počítání k počítači. Mimochodem: náš 2,5 letý sice nesnášel, když jsme ho nutili počítat jablka na stole, ale jakmile jsme testovali počítání na webu, spolupracoval, chechtal se a pýchou praskal ve švech, když mu počítač tleskal a kráva pro něj za odměnu tancovala.. no a teď počítá už i ta jablka.. (a to ne že by jsme mu nebyli ochotní tleskat a tancovat my dva..)

To stačí, už toho bylo dost. Mějte se pěkně, přeju zdravé, chytré a šťastné děti. Dělejte s nimi cokoliv, když budete vnímat to, co dělají a budete to dělat s láskou, věřím, že to nemůže být na škodu. Jitka