Názory k článku Muž u porodu přínos, nebo jen móda?

Můj muž se mnou u porodu byl. Cítil se tam zbytečný, a jelikož je slabší povahy, tak mu ani nebylo moc valně po těle. Já jsem ale byla strašně ráda že je u mě, byť nečinně, byl. Bylo mi jasné, že tuhle práci si musím odbýt sama, ale přesto jsem měla pocit že v tom sama nejsem. A o to šlo. Móda, nemóda, pro mě to byla dost velká psychická podpora.

I já bych uvítala nějaké posezení v koutku, u 1. synä jsem tam měla asi po dva týdny každý den nastěhovanou půlku manželovy rodiny, synek byl nespavé a ubulené mimi, hrůza, uvítala bych spíš, kdyby mě přinesli něco uvařeného k jídlu.Podruhé byli to bylo celkem OK, ale u 3 jsem byla totálně unavená a do toho se mě "zvali" snad všichni na světě, hormony se mnou cloumaly, byl to děs.
Jo a manžel byl u všech porodů, byla jsem vděčná, pomáhal mě za sprchy, masíroval a psychicky udržoval aspoň v jakési trošku náladě.Děti držel jako první

já mám první holčičku akutní sekcí. U nás to bylo tak, že jsem na manžovlovi nechala jestli k porodu chce nebo nechce. Takže se mnou absolvoval 10 hodin vyvolávání na rizikovém oddělení a pak 2 hodiny na porodním sále. Byla jsem strašně ráda, že tam je. Člověk tam prostě v těch bolestech nebyl sám. Podal přinesl udělal a hlavně tu byl i když člověku nemohl pomoci jinak než svou přítomností. Musel ven jen na napíchnutí epidurálu.Pak se malá začala přidušovat a musela ven akutně sekcí. Pan doktor byl fantastickej když nám vysvětloval proč je on pro to udělat sekci.Mluvil k oboum. Takže jsme v podstatě i na první rozhodování o naší dceři byly dva. K akutní sekci tatínek nemůže což chápu už se řeší nějaký problém a asi je lepší když tam tatínek není. Maličkou ukázali hned po vytažení mně a od té doby všechno viděl manžel ošetřování měření vážení balení pak ji přinesli mě abych si jí pohladila a pak jí dostal manžel na pochování. Je to užasný takže vím, že maličká plakala a jak zhasnuli, že se uklidnila a vůbec řadu dalších podrodností o které bysme přišli kdyby tam manžel nebyl a nefotil.
Druhá holčina už se narodila plánovaným císařem. Ptala jsem se manžela jestli i u toho chce být, porodnice v které jsem rodila to umožnuje. Přece jen je to operace a rozhodně bych ho nenutila. Manžel se rozhodl, že půjde. Domluvila jsem se s panem doktorem který mě rodil prnví holčinu takže přístup opět perfektní. Manžel to zvládl na jedničku dokonce panu doktorovi koukal pomalu pod ruce. Hned mě hlásil, že se na utz nespletli, že je to opravu holčička. Vyfotil mě jí ještě s neodstřiženým pupečníkem. Pak odešel s malou když jí ošetřovali a potom se s ní vrátil a seděl s ní zabalenou u mojí hlavy celé šití takže jsme se nad ní mohli společně jevit jak je krásná a podobná té starší :o)

Kecáš v tom, když tvrdíš, že nežijou žádný jiný diskuse než porodní.

Libiku, jedním slovem: kecáš.