Názory k článku Přerušené kojení...

Chápu Vás, že když máma není na konec kojení připravena (a mnohdy i když je), tak je jí po něm smutno a těžce se s tím vyrovnává. Ale kojit 13 měsíců je podle mě skvělé. Někdo tady psal, že jen dává dítěti ožužlat prso pro ten báječný pocit. Zkuste to, jestli budete mít odvahu vsunout prso po přestávce (nevím jak dlouhé) do pusinky plné zubů. Já přestala syna záměrně kvůli nedostatku mléka kojit v 18M a také mě to mockrát napadlo, ještě jednou ho nakojit, ale při pohledu na ty zoubky a jeho dobrý apetit mě to vždy hned přešlo. Nevím co poradit, chce to čas se s tím smířit a stále se těšit pohledem na zdravé dítě, které jste dokázala kojit víc jak dlouhý rok!

Málem mi ukápla slza! Moc vám gratuluji a děkuji za zveřejnění článku, před několika měsíci jsem se také dozvěděla, že mám problém se štítnou žlázou a doktor po mě chtěl, ať ze dne na den přestanu kojit, ale já zatvrzele chtěla dál a snažila se najít jinou cestu, nakonec se mi ho podařilo přemluvit a týden jsme zkusili brát jen propycil (podle něho dost slabý na můj problém). Po týdnu byly výsledky stejné, ale to je prý také dobré, že se to nezhoršilo, za měsíc nastalo zlepšení, nyní léky 3 týdny neberu, ale cítím, že mi je zase vrátí, protože mi není dobře a opět razantně hubnu, ale všechno vydržím, hlavně, že budu moct kojit dál. Když jsem po té první návštěvě lékaře přišla domů, obrečela jsem to a neuměla jsem si představit, že ze dne na den přestanem s kojením, bylo by to tak stresující pro nás oba a taky jsem se těšila, jak budu kojit co nejdéle! Přeji vám pořád takovou sílu na řešení všech problémů, ať jste zdravá a dětičky prospívají!

ahoj Moniko, gratuluju k dvojčátkům! já jsem cca od 6-8měs kojila ve vertikální poloze, kdy kluci byli opření o moje břicho a každý mi seděl na jedné noze, tak vlastně až do konce kojení. do roka jsem taky střídala různě polohy, než kluci vyrostli, fotbalové držení jak byli větší mi taky moc nešlo, nevešli se mi, tak jsem to kombinovala. podívej se na tyhle stránky, odtud jsem čerpala, hlavně to kojení do kříže a kombinace klasické polohy a fotbalové polohy byly super. http://www.kojeni.net/dvojcat.php
jestli chceš, chodím taky na www.dvojcata.cz do sekce kojení, tak klidně písni, ozvou se ti tam i další maminy, kdyžtak se ti tam přihlásím, najdeš tam na mě kontakt - můžu poslat fotku.

Nezoufejte...
nejdůležitější je máma v pohodě... fakt.
My jsem měli u druhého synka týdenní pauzu ve třech měsících, byla jsem ve špitále (paralyzovaná vyhřezlou ploténkou, nechávala jsem se sestřičkami budit v noci po dvou hodinách, abych udržela rytmus a mlíko...když mě vezli nehybnou do nemocnice, tak jsem se ani tolik nebála o sebe, jako o kojení
dnes s odstupem dvou let je to veselá historka.
Po návratu ze špitálu jsem normálně kojila dál, prcek se nechal kojit do roka a čtvrt, pak jsme toho nechali...tak nějak to vyplynulo ze situace.
Třetí je u nás také ve hvězdách....
ALE!!!!
pořád jsem na prso nezapomněli a když máme slabé chvilky, tak ho nechám jen tak dudat...cca 1x za měsíc a vychutnávám si ten krásný klid a souznění...
pak mne začne okusovat a má z toho hroznou srandu....
takže se dejte do kupy a občas dejte prso na pohrání si a uvidíte sama, třeba vám to bude pro vaše mazlící chvilky také tak vyhovovat.
A sát nezapomněl, i dnes po roce nekojení mám na prsu maličkou kapičku mleziva....tak to vlastně má jako takové sladké maminčino lízátko
Držím pěsti, ať jste v pohodě.
Zdravím
Helena

Bohužel jsem se dostala do stejné situace. Po velice náročné zimě, psychicky, se dostavil posttraumatický stresový stav, a totálně jsem se zhroutila. Synkovi bylo 13 měsíců. Kojit jsem chtěla dlouho, nejméně dva roky, ale bohužel... dostala jsem antidepresiva, antipsychotika, ze dne na den přestala kojit... hrozně mě to mrzí a bolí, je to měsíc zpět, trošku mlíčka se ještě tvoří, ale málo. Syn jí všechno, UM pije bez problémů, je to dobře rostlý klouček, takový medvídek, ale je mi hrozně smutno, že už to nebude. Máme dvě děti, a třetí je "ve hvězdách"... měla jsem poslední příležitost si vychutnat ty nádherný chvíle, vůbec mě neobtěžovalo kojit v noci, kdykoliv přes den, nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do takovéhle situace... Ale bohužel. Všichni mě přesvědčují, abych se s tím už smířila, že už je "dost velký"... ale nevím, nevím... Zatím jsem ještě bohužel psychicky v dost špatném stavu, takže si zakazuju trápit se ještě kvůli kojení... Moc to ale nejde...