Názory k článku Přerušené kojení...

Děkuji za článek, který jsem si přečetla se zatajeným dechem a plná emocí. Je to téměř půl roku, co jsem si prošla něčím podobným. Autoimunitní postižení ŠŽ mám přes deset let, kromě pár zánětů a pozitivních protilátek jsem však neměla žádné problémy. Začalo až pár měsíců po narození mé druhé dcerky. Když jsem šla na pohovor s internistkou, ohledně mého špatného zdravotního stavu, byla jsem uzlíček nervů, jehož jediným a neskutečně velkým trápením je nasazení léčby a ukončení kojení. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu, jak na mě lékařka nevěřícně zírala s otevřenou pusou, když jsem ji tam mezi vzlyky říkala, jak je pro mě blízkost děťátka během kojení nesmírně důležitá a že o to vzájemné "splynutí" nechci přijít. Se slovy, "no, když je to pro tebe tak důležité, zkusíme ještě vyčkat". Byla jsem sice vyzbrojena informacemi z internetu, o možnostech kojení i během léčby hyperfunkce a byla připravena nevzdat se bez boje. Byla jsem zlomená, ztrápená, zoufalá, prázdná při té představě, o co všechno během chvíle můžu/můžeme přijít. Naštěstí se čekání vyplatilo, dle správného pochopení situace i projevů, se jednalo o poporodní thyreoiditis, takže jsem nakonec tyreostatika nebyla nucena užívat. Bylo to náročné období, vyčerpávající, tělesně a především duševně. Bude to již rok od porodu, hodnoty hormonů se ustálily, protilátky silně pozitivní zůstávají. Stále ještě nejsem úplně v pořádku, občas se štítnice připomene v podobě zánětu, mám oslabenou imunitu a po psychické stránce to není kdovíjaké. Čas od času se objeví rozličné potíže, které však jsou slabým odvarem toho, čím jsem tehdy musela projít. Co mě však udržuje při síle je vědomí, že jsem neokradla naši dcerku i sebe, o ty jedinečné chvíle, které trvají doteď. V budoucnu plánujeme ještě třeťátko, takže mým velkým úkolem je dát do pořádku psychiku, tělo sice bude ještě nějakou chvíli pokulhávat, ale věřím, že se také srovná. Je to všechno běh na dlouhou trať, ale důležité je, nevzdávat se.Přeji Vám opravdu ze srdce hodně síly, jste statečná žena a na to myslete, kdykoliv Vám bude smutno, budete se cítit vyčerpaná. A když budete chtít popovídat, můžete napsat na misa.merik@seznam.cz. Zdraví Míša s holkama

tak to brzy vyzkouším starší se přestal kojit ve dvou letech a dvou měsících a to po zákazu doktorů,kvůli rizikovému těhotenství a mladší má 15 měsíců a prso chce pořád ve dne i v noci

Dakujem za odpoved. Tie stranky si urcite pozriem. S tym kojenim to konecne zacina byt vacsia pohoda, ale zacinam rozmyslat, ako ich budem kojit, ked uz sa nezmestia na kojaci vankus. Konbinaciou futbalovej a klasickej polohy kojime vonku, celkom to ide, ak natrafim na kreslo, kde si mozem jedneho polozit na opierku na ruky. Uprimne, kojenie je nadherne, ale uz sa aj tak tesim, ked budu jest aj tuhu stravu

To je dobře, že jste si to kojení uhájila. S propycilem kojí spousta maminek. Budu držet pěsti ať se Vám to minimálně moc nezhoršuje a ať ještě nějaký ten měsíc kojíte. Já jdu za 14 dní na kontrolu a taky jsem zase napnutá, jestli se to nezhorší. Beru stále 4x1 propycil. Kdyby Vám nějak pomohlo si o tom pokecat, napiště mejl, napíšu. Mě tenkrát moc pomohlo, že jsem si o tom mohla s někým se stejným problémem promluvit. Mějte se a držím moc pěsti.

Já bych počet snězených lžiček od ukončeného 6M do konce osmého spočítala u obou dětí na jedné ruce. Oba začali baštit až v devátém, prostě nechtěli a nechtěli a jací to jsou oba teď jedlíci. Doktorka mi říkala ať jsem v klidu, prostě nabízím a když nechtějí, klid, tak prostě nakojím, oni si prý jednou vezmou. No a vzali. Váhu měli oba dobrou, tak jsem nemusela řešit snahu přibrat, tak jsem to opravdu brala v pohodě a s chutí jsem po nich ty nesnězené kašičky dojídala.