Názory k článku Mlčící bestie

Moc nechápu. Můj manžel mluví pořád o svých pocitech, názorech a domrtva rozpitvává všechny historické události, které se ho citově dotkly. Až na to rozpitvávání to je ok, jen to chce i po mě.

Já jsem ten typ, co vše řeší sám, co bylo bylo, vezmu si z toho nějaké ponaučení, je to zkrátka zkušenost, ale nebudu to dalších dvacet let denně analyzovat.

A když už mám špatnou náladu bez důvodu (v pubertě často, nyní tak jednou za 2 roky) tak už ve dveřích hlásím: "Mám špatnou náladu, nevím proč, nikdo za to nemůže a jdu žehlit, abych na nikoho nebyla zbytečně hnusná" :))

Teno název nepochází ze slovníku feministek, ale je obdobou názvu "smějící se bestie" jak jsme byli za války nazýváni nacisty, přišel s tím snad Heydrich

Nechat manžela starat se o rodinu ? Já by jsem si na nějaké dovolené neodpočinula a trnula bych co se doma chudinkám dětem přihodilo. Asi jsem nenormální, ale nenechla by jsem své děti s manželem samotné.

No ono to nekdy podobne zalostne funguje i v USA, kde se muze i stat, ze pac. behem cekani na lekare zemre, protoze sestra si ho "nekam" zaradila a i pres zhorsovani stavu odmitla preradit.
Je to jen o lidech, dohlidnout na to, kdo dela tu dulezitou praci. Je jedno, jestli dr. nebo sestra, pokud ma potrebnou kvalifikaci a zkusenost a dela svou praci dobre. u nas se ti taky muze nekde stat, kdyz v ramci setreni posadi do sluzby na chir. ambulanci doktora mesic po promoci,ktery podobne zraneni vidi podruhe v zivote a ma ho poprve vyhodnotit a osetrit.

Právě zažívám to stejné v bleděmodrém! Za šest týdnů mám termín porodu, třináctiměsíčního dráčka neustále v patách, muž chodí domů cca v šest a dvakrát týdně přijde, až když dítě spí. O víkendu a po večerech se jí věnuje - hraje si s ní, koupe a teď začali i na chvíli chodit sami ven. Volný čas nemáme vlastně ani jeden, leda těch pár momentů večer, kdy padáme na ústa.

V čem je problém? Naštěstí jsem zdravá, ačkoliv jsem přibrala zatím jen šest kilo, není divu. Strašně mě štve, že můj muž nevidí, kolik toho doma dělám, ten věčný boj s vlastní únavou!!! Jsem sice těhotná, ale dělám samozřejmě naprosto vše, včetně nákupů, veškerého úklidu a umývání oken. Moje blbost? Možná.

Manželovi to časově už tolikrát nevyšlo, ano z vážných pracovních důvodů, že potraviny samy do lednice nenaskáčou a žít s batoletem ve špíně není to pravé ani pro mě, od přírody laxní uklízečku.
Mám samozřejmě obavy z toho, že po narození druhého dítěte nebudu zvládat naprosto nic. S dcerou jsem první měsíc neřešila 18h denně nic jiného než kojení a údržbu nemocných prsou.

Takže jsem navrhla, že na dobu nezbytně nutnou si jedenkrát týdně objednám paní na úklid a žehlení. Takové cavyky jsem teda nečekala, několik hádek, já v slzách, tohle není můj muž! Takže jsem odjela na dlouho plánovaný prodloužený víkend pryč, že se manžel postará. Samozřejmě mu to nevyšlo v práci (a to si, prosím, organizuje čas sám, je OSVČ), takže byla povolána moje máma a manžel se staral sám jen jeden necelý den - přijela jsem včera ve tři.
Vítal mě vysmátý a v pohodě, jak zvládl uvařit a ještě si dal nohy na stůl. Dítě za.rané jak jetel, ale šťastné.

Přijela jsem do nepořádku, muž krom her s dítětem a uvaření oběda neudělal naprosto nic. Všude špinavé prádlo a hračky po třídenním řádění, prázdná lednice, kočičí záchod smrdí na sto honů.

Co mám dělat? Být zase protivná uslzená hysterka, která si neváží milujícího muže a táty, který se snaží? Po sto šedesáté osmé mu připomínat, co je třeba udělat a já bych to dělat neměla (sundat závěsy, čistit kočičí WC)? Už mě to nebaví! Taky musíte všecko říkat 6x? Tak nějak už pak nemám sílu na ty prý tolik důležité pochvaly, rozhodně to nemyslím upřímně. Mě někdo pochválí? Kde se, sakra, stala chyba?

Teď jsou venku, já sedím uprostřed toho bince a vylívám si srdce na netu. Asi si uvařím kafe (miluju řeči, že bych neměla pít kafe!!! Kdyby crack neškodil plodu, jedu v něm) a pustím se do toho !
Budu ráda, když mi někdo odepíše, večer na to mrknu.