Názory k článku Mlčící bestie

přiznám se, že jsem nečetl ani článek ani debatu :o) Ale už název mi byl blízký.
Já to mám prostě tak, že většinou o problémech mluvím velmi nerad. Žena nebo máme to ze mě občas páčí, a tím mě strašně štvou... já prostě nemám tu potřebu o takových věcech mluvit - a není to, že je "dusím v sobě" - spíš je v sobě zpracovávám - a když mě někdo nutí o tom mluvit, tak je mi to nepříjemné, protože co? Může mi ten druhý pomoci? Obvykle ne. (Když ano, tak mu to řeknu). A když nemůže, obvykle se od dočkáme jen takových jalových reakcí (za které nemohou), ale které si dokážete domyslet předem...

Prostě je to asi tak: problém buď dokážu vyřešit, a pak je zbytečné s tím někoho otravovat, nebo nedokážu - ovšem pak ho obvykle za mně nikdo nevyřeší, tudíž jsem v prdeli tak jak tak...

Ahoj,

on samozřejmě ví, že to není lehké. Ale on a jeho rodina to bere tak, že je samozřejmost, že to zvládám já a on vlastně dělá něco navíc, když si s dětmi hraje a občas pomůže doma.

Zvládá maximálně jedno dítě a to ještě to, se kterým zrovna není problém. Po společné dovolené je to vždycky tak na týden zlepší.

Nejhorší je, jak si pořád stěžuje, jak to má těžké, že je unavený a nemá "čas pro sebe". Připadá vám málo volno každý večer 21-24,00h? Plus 1-2x týdně fotbal, 1-4x měsíčně hospoda, o víkendu spí do 9h (my do 7h).
A před cizími se překonává a předvání "hodnýho taťku". To ve mě vře.
Já měla čas pro sebe=domácnost, když ještě ta starší spávala po obědě. Tak ty pochvaly mi taky moc nejdou.

A dorazí mě, když přijde s dotazem, kdy bude čas na sex a že jsme to od konce šestinedělí dělali jen 2x... Dělali jsme to 3x a je to měsíc.

Lusika

Děkuji za Váš post na toto téma. A dvojnásob že jste žena. (ač to není tak úplně Vaše zásluha) :)
Ne, jasně že hlavně proto, že Váš post poskytuje vhled člověka z oboru a myslím i objektivitu. A kdyby to napsal muž, tak ho nejen zde sežerou za živa.

Na jiném serveru jsem si pročítal diskusi na toto téma, která byla plná od žen odmítavých až hysterických výkřiků na adresy obou lékařů. Nevím jak pan Kubek, ale pan Pafko je docela pojem. Pojem hromady odborné práce a erudice. A když čtu posty plné jedovatých slin od lidí, kteří ve svém oboru nejsou ani prachem na Pafkových botách, tak je mi smutno a blujno.

Já ve svém oboru nejsem úplně neschopný, ale vím kde mám ještě rezervy. A chci-li být i jen na stejném, nebo být ještě lepší, tak to vyžaduje hodně úsilí a času. A já si myslím, že stejně jako mám podporu od své ženy já(a doufám že ji nepromrhám), tak i mnoho (ne-li většina) mužů(i několik žen), kteří něco ve svém oboru dokázali či znamenají/li měli podporu svých partnerů a rodiny.
A jen na závěr chci napsat, že se plně ztotožňuji s tím jak jsem slyšel v nějakém rozhovoru kde už nevím kdo řekl že alespoň polovina toho co dokázal je zásluha ženy a rodiny.

Jako bych četl jak mu říkáte: Víš jseš moc fajn bezva kluk, ale zůstaneme jen kamarády, ano?

Je mu jedno, že dítě pláče. Nechá ho plakat, aby se nerozmazlilo. Máme velmi rozdílné názory na oblékání..on by nechal dítěspát v kočárku odkryté a málo oblečené, protože mu je horko...ale on jde a tlačí kočar! atd.