Názory k článku Syndrom kočárkového stresu

Ano,je jasné že si každá mamina nějak poradí,jinak to ani nejde,to bych nesměla vytáhnout paty z baráku,tady jde o princip a o to jak jsou k sobě lidé bezohlední a nechápu proč bych měla držet pusu a nechat si to líbit,tím že mám dvě děti nejsem méněcená,tak aspoň zanadávat si můžu,ne!Jsem ráda za to že ty dva koblížky mám a rozhodně bych neměnila,taky nečekám že si z toho okolí sedne na zadek,ale mlčet rozhodně nebudu!

Jen chci poděkovat za příspěvky,jsem ráda že nejsem sama,vždycky u pokladny mám stresy,markujou to strašně rychle,nestíhám uklízet nákup,děti jsou nervní,lidi koukají jako sůvy že zdržuju a ze mě leje pot.Všem maminkám přeji pevné nervy

Nitěnko,
já prostě nejprve nandám nákup do tašky, pak TEPRVE platím a pak teprve beru drobné zpět!
U nás v bille se mi to také stalo, že kočár, nákup, peníze, a ještě rvát vše pod kočár. Prodavačka sice kouká a čeká na peníze, evidentně není úplně spokojená, ale mě to přijde lepší než koukat jestli se mi dítě nevyklání z kočáru, zároveň platit a zároveň nandavat do košíku. Je to jejich problém. Já si nejprve vezmu nákup, pak za něj zaplatím a tašky si nandám do kočáru už mimo, ale odmítám se handrkovat s jiným zákazníkem, že tenhle kus nákupu je můj a tenhle už je jeho. Oni totiž jakmile vrátí, jedou další nákup, což už je další lahůdka. Jednou jsme tam takhle stáli tři. No a pak se v tom vyznej!
Když chtěli našetřit na místě, tak nemají holt holky na kase takové prémie za rychlost u pokladny no. Ale já se kvůli nim nezblázním.
Druhá věc je, že často dělají chyby při markování a já si ceny celkem pamatuji a tak se vracím s lístečkem třeba i kvůli padesátníku (stejně chodíme na prochajdy denně - teď i 2x kdy je hezky). Ale ve výsledku jim myslím ušetřím mnohem víc, kdyby na ně přišla ČOIKA. Někdy je to ok, někdy se tváří jak čínský bůch pomsty. Ale já jsem asertivní a usmívám se za každých okolností.

Já mám taky často stres a to mám dítě jedno.
Kromě chování dítěte narážím často neustále na problém, že žiju v historickém městě, kde není nejmenší snaha učinit obchody a úřady bezbariérové.

Takže - nakupuju pokud to jde bez dítěte, pokud to nejde jen tam, kde vidím z obchodu na dítě. Je jen minimum obchodů, kam se dá vjet.

jo dveře, to je kapitola sama pro sebe, mnohdy se fakt s těma dveřma rvu jak blázen . Dveře předemnou...kočárem strkat do nich nebo se natahovat metr daleko, to samé když se kočár táhne pozadu a člověk si otvírá. To zas praštějí do kočáru. A fakt príma je když se tam lidi cpou a dveře stejně nepodržejí.

A co mě fascinuje ze všeho nejvíc je to, že nízkopodlažní autobus zastaví metr od chodníku. To by snad ani nemusel být nízkopodlažní, když si už musím říkat o pomoc s přenesením tak ty schody to by už bylo jedno.