Názory k článku Porodní zkušenost nevidomé maminky

Mám zkušenosti s malousestrou je o 21 let a jeden den mladší. Když mi lezla po zemi, nádherně plácala ručkama a tak jsem ji na lině slyšela. A další věc. Když mi leze maličký pozemi (teda náš zatím jistě, že ne), musíme si říct, s ostatními, že je dítě na zemi a dávat pozor a poslouchat, kde je. Navíc já, protože ještě do osmého měsíce jsem vychovávala vodící psy pro nevidomé od štěňat, tak mám byt tak zajištěný (neprovozuju ubrusy, mám zajištěné zásuvky, nemám kytky - muž je alergycký) a to jsem měla jen skrz štěňátka. A skrz Venouška? No nebojte, to ještě zvýším opatření.
A až začne chodit? Dostane na botičku rolničku. Ne nebojte, nebude ho to deptat. Kamarádka tu byla ze synem a ten dokonce měl botičky s maličkými rolničkami přímo z obchodu. A víte, jak se mu líbilo, že mu cinkají nožičky?
Tak asi takhle.
A jak již jsem řekla, velice rádca odpovím, ale napište mi raději na soukromo.
Romča

Ten dokument byl úžasnej, myslíme-li ten samej. Pár sluchově postižených, pár zrakově postižených a pár kdy maminka byla na vozíčku. Koukala jsem i na reprízu a prořvala jsem to durch. Bylo to úžasný. Ti zrakově postižení s dvěma dětmi na výletě. Táta dítě v krosničce, máma v kočáře, který táhla za sebou aby mohla jí normálně s bílou holí. Lilo jak z konve. Došli na autobusovou zastávku, nastoupili, kočár vynesli, vystoupili a hnali se na kopec.

Ti sluchově postižení byli taky úžasní. Taky si ale myslím, že postižení sluchu lidi izoluje víc než postižení zraku či tělesné postižení. Tatínek o sluch přišel postupně, tak měl lepší výslovnost. Maminka měla horší výslovnost. Pomáhala babička. Taky si pak pořídili druhé dítě. S prvním měli tuším chůvičku předělanou na světelné signály, s druhým měli "jištění" přes starší dítko.

Ta maminka na vozíčku zase měla dítko přivázané na šňůře k vozíku, aby jí neuteklo. Koupání miminka byla pěkná anabáze. Ono otáčet se s vozíkem a jet pro něco zapomenutýho není stejný jako otočit se na nohách a popojít. Taky si pak pořídili další mimčo.

Sama mám tělesně postižené rodiče. Ne zásadně, ale život to znesnadňuje. Taky jim lidi říkali že by neměli mít děti, někteří by jim mě byli schopni vyčítat dodnes. Já jsem zdravá a mám zdravou dceru. Moji rodiče jsou skvělí (táta už nežije) a jejich morální kvality, jejich empatie... jejich postižení je obohatilo a oni pak obohatili mě.

To bylo taky v tom dokumentu. Obava rodičů, jestli se k nim jednou děti neotočí zády, jestli se za ně nebudou stydět. Podle mě to nepřipadá v úvahu! Já jsem se nikdy za své rodiče nestyděla a vždycky je bránila a na ty přiblblý otočený vyjevený obličeje jsem jako pětiletá vyplazovala jazyk a civěla zpět stejně přblblým způsobem.

Romano, přeju vám hodně spokojenosti a štěstí. Moc moc moc!

Milí přátelé, jak již jsem napsala, můj hlasový odečítač s konferencí dělá trošku bugr. budu ráda, když mi napíšete na moji soukromou adresu.
Tu kauzu ohledně odebrání dítěte znám velmi dobře. Jsou to naši kamarádi a paní pediatrička byla opravdu velmi nepříjemná. Měla jsem tu čest s ní také jednat, když jsem za tou kamarádkou byla na návštěvě. A přitom Kačekna jim roste krásně a už čekají druhé miminko.
Tak se tažte, velice ráda odpovím.
Romča
Romana.vsetickova@seznam.cz

Milé mamky a vůbec všichni. Děkuju za vaše reakce. ale ještě se v té diskuzi moc neumím orientovat. Aleráda bych pročetla veškeré názory a to proto, že mě zajímá, jak kdo kouká na naše vnímání pohledu. Kdyby Vás někoho něco zajímalo, nebojte se mě zeptat na mé soukromé adrese:
romana.vsetickova@seznam.cz

Moc Vám fandím!
Viděla jsem také pořad o nevidomých, kterým chtěli dítko odebrat. Hrůza - vzít milujícím rodičům jejich děťátko. Zbláznila bych se!
Nejdůležitější je podle mě láska, a tu Váš synek už teď má
Přeji Vám hodně zdravíčka a ať se Vám daří!