Názory k článku Náš „očkovací“ příběh

Přidávám naši anabázi:
Ve zkratce naše trable s očkováním......Vše začalo,když mému synovi byli 2 roky.Měli jsme ukončeno veškeré očk.dle kalendáře (bez komplikací) a chybělo nám jen přeočkování na TBC ve 2 letech(v porodnici bez jizvičky).
- Naočkovali nám TBC,po kterém mu dalšího 1,5! roku zůstala nehojící se rána o průměru 6cm,přidal se atypický generalizovaný ekzém.
- Při objíždění kontrol nám sdělili,že asi není něco v pořádku a odeslali nás k imunologovi (Mlynářská)
- Ve 3 letech synovi zjistili alarmující imunodeficienci...
- Dodnes neznáme její původ-po roce od očkování mi mezi řádky imunoložka řekla,že zřejmě došlo k selhání imunit.systému po očkování vakcínou tbc-někdy se to stane,ale prý tak jedno dítě z 5-10 tisíc
- Začali aplikovat série injekční terapie imunoglobulinem,kt.prakticky nezabírali a po 3 sérii se začala projevovat alergie na vakcínu.V Mlynářské se nás rychle zřekli a předlali nás do Motola s odůvodněním,že se nám tam dostane lepší péče s ohledem na možné další komplikace....(Že by si soukromé zařízení krylo záda?.
- V Motole také na nic nového nepřišli,jen nám přerušili léčbu a konzultovali s USOL Motol a doporučili doočkovat mrtvými vakcínami na meningokoka a pneumokoka-aby byl chráněn mj.před zápalem plic,atd.
- Loni na podzim jsme dostali pneumo.zápal plic (ha ha ha),stále máme těžkou poruchu imunity,jsme bez medikace, syn by podle doktorů prakticky neměl chodit mezi ostatní děti...
Závěrem:syn byl 1 rok kojený do 2 let byl syn naprosto zdravý!!!!
I přes tuhle anabázi nejsem odpůrcem očkování,ale mělo by se dostatečně informovat možném nebezpečí zvláště pak u živých vakcín....

Renco,
to je skoda, Pro me je z ruky i Sydney, kde je vetsina ceskych mamin. Nekdo pobliz me tady chybi. No, nikdy nevis, nekdy mozna na to kafe zajdeme :)

Mili, já jsem asi dítě štěstěny, protože jsem matka už mnoho let, původně jsem měla spádové pediatry(bez možnosti volby), některé protivné až hrůza, ovšem tohleto měli společné.

No tak to já mám asi mimořádné štěstí, protože už od dob socialismu, kdy se očkování nijak nezpochybňovalo, mám od lékařů zafixováno, že se zásadně neočkuje, není-li dítě ve své kůži, tedy i v případě, že v noci nějak kňouralo. Druhé spalničky stále nemáme a to malá měla (ťuk, ťuk) zatím 2x rýmu a jednou tedy salmonelu.
Posledně mi neočkovali, když jsem sdělila, že dostala v posledním týdnu žihadlo(bez reakce) a musela to ze mě vypáčit neb bych takovou "banalitu" ve svém mozečku nedocenila.
Ale asi je pravda, že vychytat všechno nelze, inkubační doby jsou různé. Stále víc mi z toho vypadává, že by očkování mělo předcházet laboratorní vyšetření, protože, když to náhodou "neklapne", je to strašné. z druhé strany asi nejde se vzdát očkování jako takového.

To jsem přesně chtěla napsat, Milenka byla zdravá až do té reakce na třetí dávku záškrt, tetanus, dáv. kašel. Potom sice byla často nemocná, ale byly to běžné virosy, 2x bakteriální infekce a podle doktora zřejmě nic, co by očkování bránilo. A nemyslím si, že náš bývalý dr. byl až taková výjimka v tomto přístupu.
Znovu musím napsat, že u nás dost běžný přístup očkovat všechny za každou cenu je špatně, očkovat jen opravdu zdravé by podle mě vyžadovalo podstatně důkladnější kontrolu a vůbec změnu náhledu na očkování, zacházet s ním jako s něčím, co je užitečné, ale může být i nebezpečné a vyžadující opatrnost. A tímto způsobem se k očkování u nás rozhodně ve většině nepřistupuje.