Názory k článku Vánoce s maminkou

Karen, mám slzy v očích, protože tohle je pro mě naprosto nepředstavitelná - promiň to slovo - oběť. Ty jsi si ty děti vybrala dobrovolně. Nejsou slova, kterými bych vyjádřila svůj obdiv... Ať jsi moc šťastná. A díky, žes to tak podrobně popsala.
Někdo takové děti, které by "takové mohly být", zabíjí před narozením, ty sis je vzala, protože o ně není zájem... Fakt máš můj obrovský obdiv!

Dobrý den, obvykle se do diskusí pod články nevyjadřuji, ale názory Pety77 mne upřímně řečeno nadzvedly ze židle (Peto nic ve zlém, Tvé názory Ti nemám za zlé, jen máš asi zkreslené informace na tuto problematiku, tož “ půjdu s kůží na trh“ abych těm, jež to vidí podobně nechala nahlédnout do naší kuchyně)

Jj. bylo před asi rokem a půl pěstounům přidáno. Ale my začínali(není to tak dávno-5let), když odměna pěstouna byla 1 150 Kč na jedno dítě.O zdravotním a sociálním pojištění si všichni pěstouni mohli nechat léta jen zdát.
Já též měla dobrou práci - vlastní firmu.Ta práce mne těšila, ale přesto jsem cítila
Velkou touhu, najít NĚCO….co by můj život posunulo ještě výš….(no jo, jsem střelec )

Pak přišla informace o potřebném děcku, které je tak zvláštní, že ho nikdo nechce. Tehdy jsme se chytli drápkem a nemysleli na budoucnost(finanční)

A když jsme ho dovezli domů, tak mi bylo jasné, že od něj už do práce nepůjdu, protože nás opravdu zaměstnával 24 hodin denně ( po třech letech usilovného obcházení odborníků i „odborníků“jsme se dostali ke stejné diagnóze jako Maceščina Michalka - vysocefunkční autismus.

Neuměl ve čtyřech letech téměř nic a potřeboval vše - Lásku, péči, ochranu, informace a hlavně sociální vztahy s vrstevníky. Do školky ho nechtěli, tak jsme se intenzivně snažili mu potřebnou interakci zajistit doma.
Zkrátím to: během tří let jsme přijali do poručenské péče 5 postižených dětí z toho dva dlouhodobě těžce zdravotně postižené (mentálně), kteří nás budou potřebovat i v dospělosti a ti ostatní velmi hendikepovaní zdravotně.Jedno děcko je jiného etnika.Ani o jedno se žadatelé neprali :-).
Některé jejich diagnózy jsme znali předem, některé jsme objevili časem.
Žádali jsme o takové děti vědomě,protože malé zdravé bílé nemá problém rodinu najít.

Rozdíl mezi adoptéry a pěstouny je mimo jiné také v tom, že pěstouni nepotřebují na dítě papír, přijímají je i s rizikem, že jim budou biologičtí rodiče dětí dělat problémy ať už svou neadekvátní aktivitou či pasivitou (viď Maceško, taky o tom víš své),ale hlavně pěstouni tak nějak počítají s tím, že ty jejich zlatíčka nebudou mít tak přehledný a předvídatelně klidnější start do života, jako ta sladká, zdravá miminka.Možná jsou v tomto ohledu i realističtější.
Nechci se samozřejmě nijak dotknout těch, kteří si adoptovali děcko,protože si všech velmi vážím, jen si myslím, že prvotní pohnutky a možná i startovací poměry v rodinách mohou být různé.

To ovšem neznamená, že by to pěstouni dělali proto, že za to dostanou (podle Pety) vysoké odměny. A říkat, že :“ Jestli jsou částky vysoké či nízké, tak to určitě závisí na lokalitě. Věřím, že na Prahu nízké jsou, ale na chudé kraje s vysokou nezaměstaností? Tam už je to trošku jiné!“- to je podle mne alibizmus.

Jen tak pro zajímavost : poměr pěstounských rodin oproti adoptivním je v Praze nejnižší v celé republice.

A proto, že rodina žije v oblasti ,která není lukrativní, kde nejsou sice vyšší náklady, ale také jsou tam mnohem menší platy a větší nezaměstnanost – proto by měli mít za stejnou práci míň?

Tos děvče docela přehnalo!

Jistě. I zde se může vyskytnout černá ovce, ale ty to jistě po prvním ochutnání odradí.

Nechci aby mne někdo litoval či chválil, je to můj život a moje volba, ani se nechci vytahovat, chytrým radám, že jsem si jich neměla brát tolik, se už jen usmívám, ale srovnej, Peto, svůj život s mým a pak dělej závěry, ano?

Je to SLUŽBA 24 hodin denně, 365 dní v roce, po dobu mnoha let, není výjimka někdy i několik desítek let bez možnosti si oddechnout, pokud pěstouni potřebují pomoc, musí se ji samozřejmě zaplatit.

Např. pokud jsou všechny děti relativně zdravé a zrovna nemáme nějakou návštěvu u odbodných lékařů, kterých mají všechny děti za povinnost navštěvovat 4-5 několikrát do roka( většina 30- 150km daleko), tak když ráno vysypu všechny děti do školských zařízení, tak kromě péče o domácnost mám na starost celé dopoledne vlastně jen roční miminko(zadarmo), jehož rodič dělá našemu autíkovi asistenta, kterému by asistentský plat nestačil ani na chůvu.
Ale dělá to z lásky a za pár korun. Nesehnali jsme lepšího a bez závazků.

Po obědě začneme psát úkoly. S každým děckem zvlášť, protože to nikdo z těch čtyř sám nedokáže.(máme dva prvňáčky, jednoho hyperaktivního čtvrťáka a osmáka ve zvláštní škole, který rozumí česky jako asi tříleté dítě a mluví ještě hůř)
Jsou dny, kdy s úkoly končíme v 8 večer :-).

Do toho organizovat ty ostatní, aby toho učícího se nerušily, dělat svačinu, vařit večeři, rozvážet a svážet na kroužky, kterých je týdně dohromady asi 11, procvičovat čtení, počítání, skloňování, básničky, logopedii. Občas zbude čas na nějakou společnou hru, lítání po zahradě, hřišti atd.
Ve čtyři přijede muž z práce, přivede tu nejmladší ze školky ( ta se taky potřebuje se mnou chvíli pomuchlat a povyprávět, co ve školce dělala :-)), jde s dětmi chvíli ven, nebo na kolo.
A už je tu večer – najíst, umýt, večerníček, písnička nebo pohádka, uspat, aby zase druhý den byly ochotné s úsměvem v 6 hodin vstát – suma sumárum asi 2,5 hoďky od večeře do usnutí.
Pak padnu na pár minut k netu, abych si vyčistila na Rodině hlavu mezi kamarádkami :-)
To je náš běžný pracovní den. O víkendu se snažíme dohnat, co jsme nestihli v týdnu, jezdíme na výlety, za kulturou, akcí máme docela dost.
Jednou měsíčně je všechny vozím na léčení 330 km daleko. Moc jim to pomáhá.

Já si opravdu nestěžuju ani nevymýšlím a cítím se sice utahaná, ale maximálně šťastná, že jim tu péči mohu dát a že jim to dělá dobře a zdravotně se velice rychle zlepšují.

Je to naplnění mého života, ale bez příspěvku od státu bych to finančně těžko zvládala.
A nemysli si , že si nějak hýříme. Žijeme skromně, ale místo na důchod bych dětem spořila pro budoucnost, kdyby bylo těch peněz víc. Ale běžné výdaje jsou také vysoké(+ hypotéka a půjčky).

Občas se najdou dobří lidičkové, kteří ze své výplaty darují finance na přilepšení – to pak řešíme domeček, sportovní vybavení,lepší prázdniny či nákladné speciální výukové pomůcky (montesori)

Peto, upřímně, dělala bys to za těch 20 000?
Dělala bys to za 50 000, nebo za 100 000 ?

Nebo by sis je adoptovala a s hrdostí bys po té šichtě místo zaslouženého spánku po nocích vydělávala na živobytí?

Já je miluju, a dělala bych to i bez platu a živila bych je jen z příspěvku na úhradu potřeb a manželova platu...
Ale vím, že bychom žili v chudobě.
A proto se nestydím za svůj plat pěstouna, protože stejně jde celý na potřeby rodiny.(Já se dostanu tak jednou – dvakrát v roce k holiči, jiné potřeby nemám .Ne že bych na nic neušetřila, ale den má jaksi pořád jen 24 hodin.)
A nebránila bych se ani, kdyby odměna pěstouna stoupla třeba na polovinu toho, co stát dává DD, protože vím, že bych ty děti obstarala , vychovala a zabezpečila do budoucna líp než ústavní péče.

A moudrý stát by si měl umět spočítat, že se mu to ne dvakrát, ale mnohonásobně vrátí.

Omlouvám se za román, ale nějak mi to nešlo přestat…..:-) ))

A děkuji Hance za zastání se pěstounů. DĚKUJI!

A aby sis,Petro nemyslela, že jsem virtuální, mrkni na naše stránky:
www.pestouni.estranky.cz

Přeji všem krásný den, já jdu psát úkoly :-)

Rozumím tvým pocitům o nutnosti přísného posuzování pěstounů. Jen bych ráda připomenula, že nejvíc jsou vždycky vidět křiklouni, nejvíc se probírá týrání dětí, málokdo mluví o tom, jak je ten který rodič úžasný. Jsme nastaveni, že více vnímame to negativno. To obrovské množství lidí, kteří své děti vychovávají s láskou a péčí, pak přehlížíme. Když to uvedu na příkladu televizních novin - musela bych si myslet, že se jenom krade, vraždí a bourá.

Takže když píšeš o tom, že sociálně slabší pěstouni přijímají děti kvůli penězům, pokud budou děti milovat, vychovávat je s láskou, respektovat jejich identitu, já v tom opravdu nevidím problém. Pořád je to pro stát daleko levnější. Koneckonců, která práce vyžaduje mnohaletý 24 hodinový zápřah a je tak emocionálně náročná? Že je rodina nezbytná pro děti, to víme:-)

A druhá věc, opravdu bych nesrovnávala adopci s pěstounskou péčí. Sociální anamnéza dětí v PP je výrazně odlišná od dětí adoptovaných. Chci tím říci, že jedno není lepší než druhé, obě formy jsou ve společnosti zapotřebí.

Já jsem profesně procházela obdobím, kdy jsem si říkala, že přece je adopce pro dítě mnohem lepší než "jen" pěstounská péče. Že přece když jsou to adoptéři, tak to myslí vážněji než pouzí pěstouni, kteří si za to nechávají zaplatit. Byla jsem trdlo. Do adopce jdou zkrátka jiné děti, a samozřejmě nemám na mysli osobnost, ale okolnosti, za jakých nevyrůstají u biologických rodičů, a do pěstounské péči jsou umísťovány děti jiné, děti s účastí biologických rodičů, děti, pro které se v rámci adoptivních žadatelů nenašla adekvátní máma s tátou.

Hodně štěstí a krásné svátky.

Vkládám sem část odkazu pro ty, co je zajímala výše odměn pro pěstouny (z odkazu Macešky). Posuďte samy, zda se vám při vyšším počtu dětí zdají tyto částky vysoké či nízké.
Asi musím dodat, že jsem adoptérka, PP jsme nechtěli, mám dobrou práci, která mne zároveň i baví a je relativně slušně finančně ohodnocená. Opravdu nezávidím, jen poukazuji na to, že by výběr pěstounů měl být dle mého subjektivního názoru a zkušeností poněkud přísnější.

a. příspěvek na úhradu potřeb dítěte
- dle zákona náleží nezletilému dítěti svěřenému do PP (je vyplácen
pěstounovi)
- výše příspěvku se řídí věkem dítěte a jeho zdravotním stavem

Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu dítěte v pěstounské péči od 1. 1. 2007 měsíčně v Kč
zdravé dítě: do 6 let 3 680
od 6 do 15 let 4 508
od 15 do 26 let 5 175

b. odměna pěstouna
- jedná se o formu společenského uznání osobě pečující o dítě v
pěstounské péči
- výše odměny je závislá na počtu dětí a jejich zdravotním stavu
1 3126
2 6252
3 17193
4 18756
1 dlouhodobě těžce zdravotně postižené 17193

Jo jo já jsem docela aktivní, píšu různě, ale i s nimi mluvím když je příležitost. Napsat můžeš na jednotlivý politický strany nebo na jednotlivý poslance www.psp.cz. Taky je možný psát články do novin atd. v hodně novinách a časopisech to otiskují. Jo a taky můžeš využít různých on-line rozhovorů s politiky, který jsou na zpravodajských serverech a ptát se jich veřejně. Jestli chceš řešit něco ohledně pěstounů, děcáků atd., najdi si o poslancích info, kdo je v jakejch výborech a kdo se těmhle tématům věnuje.