Názory k článku Kolik důvěry potřebuje dítě?

Me nekdy zatrne, kdyz malej padne na vos a drzim se abych nevykrikla a nevylekala ho. Misto toho ho v klidu seberu a rikam mu bum a on se vetsinou nakonec chechta. Teda kdyz vidim, ze se hodne bouchne nebo lekne, tak ho pomazlim. Ja byla jako dite na sebe dost opatrna a poslechla jsem rodice. Nas tatinek zas byl porad otlucenej, takze i kdyz ma o kluka obavym myslim, ze vi, ze to tak proste chodi, ze dite musi nekdy upadnout.

já tedy především když dítě chráním tak právě proto ,aby se mu nic nestalo a nějaké soudy jsou mi v tu dobu šumák
když bych mluvila o dilematu tak sebedůvěra,volnost x možný úraz, riziko úrazu

Boďko, to máš pravdu, taky ten ustrašenější o dítě je u nás manža, ale je to tím, že s malým prostě není tak často. On má kolikrát cukání ho chránit ještě v době kdy se nic neděje, já zasahuju často až když se něco děje a pak jsem vždycky ta která tomu nestihla předejít, jenže ono to vždycky nejde.

Tuhle jsem třeba byla v koupelně a dávala dohromady věci které měli jít do pračky, přijel manžel, nechal otevřený dvěře na schody a šel se svlíknout dolů (na schodech má věšák na montérky) a Míša se na něj po týdnu tak těšil, že šel za ním, nic by se nestalo kdyby si ovšem nevzal do ruky autíčko a díky tomu si neviděl pod nohy. Já už ho viděla jen jak jde ze chodu a jak se kutálí a manža hned co děláš? (jako kdybych ho snad měla strčit, no pěkně mě tím na...l) Nevím proč předpokládá, že je všecchno moje vina . Je sice fakt, že malej mi leze pod nohy víc než jemu a já si přes těhu břih taky pod ty nohy hůř vidím a taky pomalejš zastavuju, takžee se mi opravdu občas stane, že se mi připlete pod nohy a já už to prostě neubrzdím, no zkuste zastavit rozjetý vlak, že jo

Ahoj, taky mám zkušenost, že manžel je s naší dcerou (1,5) opatrnější a někdy i naznačuje, že jsem příliš neopatrná. Myslím, že je to tím, že s ní tráví méně času a hůř odhaduje její schopnosti a navíc je daleko více v mém zájmu, aby byla samostatná a mohla jsem jí nechat např. samotnou na klouzačce či vyjít schody. A jak říkáš, běžné úrazy jsou pro zdraví neškodné, dají si příště pozor:-).
EVA

tak ja mam pocit, ze ja jsem u nas take vic v pohode a deti nechavam si vse vyzkouset. Nemam s tim jediny problem. A souhlasim take s tim, ze nejhorsi nasledky jsou prave kdyz u toho nejak jsme. Dcerka si vylomila zub doma, normalne sla, narazila do futra a bylo to.

S detmi jsme byla v sobotu odpoledne na hriste, kde petilety syn vetsinu doby visel hlavnou dolu, lezl po strese domecku, houpal se apod. A cestou zpatky, aby se neloudal, jsme ho vzala za ruku. Po par metrech narazil do sloupu a to tak, ze si rozsekl celo a museli jsme na pohotovost. Proste jak mne vzal za ruku, prestal si davat pozor, dival se na stranu a s tim sloupem se proste celne stretl.

S dvouletou dcerou chodim na gymnastiku, kde si deti muzou volne hrat na kladine, hrazde apod. Chvilku jsme nedavala pozor a najednou jsem zjistila, ze dcerka upne v pohode jde po kladine (10cm na sirku). Tak jsem k ni prisla a jakmile jsem u ni stala, tak spadla ( byla to jen takova ta nizka, 40 cm nad zemi). Stejnou zkusenost mam i s hrazdou, kdyz na ni jde sama, tak sama naskoci, pohoupe se...ale kdyz jsem u ni, jde ji to hur.
Deti se opravdu na sebe davaji velky pozor, kdyz jsou samy, podle mne tam jeste funguje nejaky prirozeny instinkt.