Názory k článku Posloucháš mě?

Jojo, ja tu knizku ani necetla, tohle mi zatim uplne staci...jeste chceme jit na Skolu maleho stromu, ale tu hrajou dost malo...a ted se tam nemuzeme dostat... tak doufam, ze jen tak neprestanou :-]

Ale tady ten "pláč matky" nemá být přece použit k tomu, aby dítě k něčemu přiměl, ale pouze k tomu, aby upoutal pozornost, aby se dítě zklidnilo a přestalo řvát a aby mu pak matka mohla v klidu a logicky vysvětlit, že si má uklidit hračky aby se o ně neklopýtalo. Matka nepláče proto, aby si dítě uklidilo, ale proto, aby ji začalo vnímat.
Mimochodem na věty typu "Je potřeba uklidit hračky, abychom o ně neklopýtali" jsem já asi v duchu odpovídala něco ve smyslu "to je sice hezké, ale mně se nechce". To, že se použije logický argument, neznamená, že dítě (a už vůbec ne dítě které je právě vzteklé) sklopí hlavu a půjde to udělat. Když je vařená mrkev hnusná, tak mne k jejímu požití opravdu nepřesvědčí logické argumentování o jejím obsahu vitamínů a zdravotní prospěšnosti. (to jen tak naokraj)
Tady myslím šlo jen o to, jak "odbourat" tu počáteční iracionální barikádu nějaké interakce rodič-dítě (když má dítko hysterák, ječí, brečí, zasekne se že něco nechce atd... ono toto samotné je přece vlastně také snahou o manipulaci rodiče dítětem...).

No myslím, že na každého funguje něco. Určitě není univerzální přístup.

Určitě bych jí koupila. Já jí mám doma taky a je skvělá. Když byl syn v tom nejpaličatějším období a díky fíglům z knihy jsme to zvládli celkem fajn. Taky se u nás osvědčily vzkazy "bočními vrátky", když něco nechtěl, nechtěl někam jít (např. nechce se převlíknout do pyžama - to jsme měli často - tak jsme s manželem nechali vzteklouna být a jen mezi sebou jsme si tak říkali - no co myslíš, to pyžamko by se určitě líbilo Filípkovi od sousedů, tak mu ho dáme, aby tady jen neleželo ladem, když ho Ondra nechce - syn dělal, že nás vůbec neposlouchá a šup za pár minut přiběhl a za každou cenu chtěl to "nenáviděné" pyžamo). Určitě si koupím i nejšťastnější miminko v okolí.

také jsme začali kolem těch dvou let (v té době se mi dostala kniha do rukou,ale snad probíhají i semináře a v jednom z posledních pořadů Rodina škola a já na čt2 tam bylo také podle jejího duchu razeno, a také se téma točilo kolem emocí http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1128654162-rodina-skola/29368.html )
dokud děti nemluví a tak jistě je to těžší,já myslímže každý zákaz by mělmí nějaký smyluplný důvod.pak je snadno obhajitelný a není na škodu když důsledek jednání dítě opravdu pocítí. třeba když barča rozlívala pití protože třeba nedržela sklenku v obou rukou pak to také se mnou utírala...a tak.
já myslím že důležité je začít s tím,že dítěti naslucháme a bereme jeho pocity vážně. třeba když se uhodila řekla jsem že se uhodila- popsala to, a když se uklidnila ukázala kde a proč.neříkala jí "to je dobrý",protože jí to bolí a to asi není dobrý. ani že chytala zajíce,protože žádného zajíce nechytala,aby si nemyslela, že s ní hraju nějaké hry. pamatuji si jak mi tohle chytání zajíců dlouho jako dítěti vrtalo hlavou,a pak když jsem to viděla a pužívala u mlaších dětí brala to jako něco čím se mají ošálit - nebrat je vážně.
také si můžete dát pozor na hodnocení,to mi dělá velké potíže ani ne to negativní, ale pozitivní -neříkat ty jsi šikovná,ale moc se mi líbí co jsi nakreslila....děti si o sobě dělají obrázek takový jak o nich mluvíme když jsem přemýšlela nad tím co je špatného na tom říkat dcerce jak je šikovná atd, vzpoměla jsem si na případ Dajdou a její nekritický pocit o tom,jak dobře zpívá. a také si vzpomínám na slova "ty jsi buřtík" i když to třeba taťka nikdy nemyslel nijak špatně ,ale vím že jsem se jako dítě a hlavně dospívající holka za buřtíka stále považovala a když dnes vidím fotky byla jsem zcela normální holka. bohužel jsem si prošla šíleným dietářským stádiem a udržováním váhy až vlastně do období prvního těhotenství...
také musím napsat že kolikrát ale největší težkosti mám v respektující komunikaci s maželem.tam ujíždím,a on zrovna tak ,ale snažíme se. zaveďte respektující komunikaci mezi sebou a dítě to odkouká a také sami dost natrénujete dopředu. asi by toho bylo víc ale to je tak co mne zatím napadá dobrou

jako manipulaci aby se naobědvali? moje děti jedí proto aby neměli hlad
hračky si uklízejí proto, abychom o ně nezakopávali,zase je zítra snadno našli na svém místě a protože tu s dětma bydlíme také a máme právo mít tu pořádek atd...zkrátka vše co po dětech chci má nějaké logické odůvodnění a hlavně je to pravda
obávám se, že takhle dítě můžete naučit,že pokud se mu něco nebude líbit bude dělat scénu. u Vás to tak vidělo takže se to tak dělá a nemyslím si,že by nepoznalo,že je to na oko....