Názory k článku Sbírejme doklady o životě dítěte i rodiny

V adolescenci jsem si dělala test na temperament, a výsledky: kloníte se k melancholii - rada následovala: Neschovávat žádné deníčky, památky, vše vyházet, nepitvat se ve vzpomínkách, žít přítomností... Myslím, že všechny tyto rady jsou subjektivní, a měly by být vždy adresné pro konkrétního člověka. Co někomu pomůže hledat identitu, někoho strhává k planému snění a depresivnímu přemítání, co by, kdyby...
Když zemřela má babička, měla také doma skladiště, všechny "poklady", "drahocenné výstřižky z novin" o jejich výkonech v ochotnickém divadle z třicátých let, zatuchlé parfémy, atd. atd. zkončily bez přebírání v kontejneru ...
Pro své děti mám schovaných opravdu jen pár fotek, nějaké výkresy a první keramické výtvory. Vyhazuju, i když moje máma si stěžuje: "Ty všechno vyhazuješ. To se může ještě hodit"...nebo "Jestli to budeš vyhazovat, tak mi to dej" a pomalu vidím, jak se z jejího bytu stává skladiště nefunkčních špinavých věcí, plastových kelímků od čehokoliv, třicet let starých spotřebičů atpod. atd..

taky jsem potěšena, že moje matka není v hromadění věcí sama. Jsem ráda, že se uchovaly knížky (i když mnohé zmizely a nikdo neví kam), tak např. Broučky, Ferdu mravence a jiné čte můj syn. Ferdu mravence čtou ve škole, já jsem byla hrdá, že jen dvě děti měli stejně staré vydání, ostatní děti se divily, že jsou ty knihy staré přes 30 let. Ale jinak... loni jsem pomáhala bratrovi trochu zlikvidovat skladiště.Matka nebyla delší dobu doma. Dovolila jsem si vyhodit roztrhané ponožky, šaty z roku jedna - navíc na někoho kdo má tak o 50kg víc než moje matka. Ze skříně jsme vyhodili věci po otci (oblečení, které nikdo nosit nechce - otec je 12 let mrtvý), tunu sáčků, tácku - vše se může hodit, i boty s rozbitou podrážkou. Najednou se objevili hračky, které se nedaly najít, pastelky, a jiné věci, které opravdu mohou sloužit. Nepřejte si vidět a hlavně slyšet co všechno nám matka řekla. (ve spíži měla pudinky, které prošly před 15 lety)zásoby cukru (malém jako malý supermaket, a to nezavařuje), paprika - ta už neměla ani barvu a cena ještě udaná v Kčs. V pokoji zmizely igelitky, dalo se tam pozvat návštěvu a nyní.... zase se pečlivě schovají tácky od zeleniny a malé jednorázové sáčky od rohlíků. Ale když se můj syn zeptá a chce vidět fotky (prababičky, dědečka, kterého nepoznal apod.) matka řekne - no víš já teď nevím, kde to je, snad jindy....Já už bohužel vím, že jindy bude až tady jednou moje matka nebude a my opravdu důkladně probereme tuny věcí. Což je škoda.

No Vy jste úžasný .. a proč se tu s tou Němčinou tak zbytečně vytahujete? Tady je diskuse úplně o něčem jiném. Spousta z nás umí také spoustu různých věcí, jazyků apod a necpe to těm ostatním .. :). Běžte se ukazovat někam jinam :)

Také máme broučky na pouti z dětství.

... z OTCOVY strany...