Názory k článku Prohlášení ke kampani proti plánovaným porodům mimo nemocnici

i kdyz s dom. porody z meho hlediska nemohu souhlasit, jsem toho nazoru ze lekari a porodni as. se stavajicim systemem asi moc pohnout nemohou a ministerstvu se do inovaci nechce.Tudiz predpokladam ze porodni domy nebo jine alternativy v nasi tak zadluzene situaci nehrozi. Myslim si ze vse zacina a konci na penezich. Ale to vastne porad premilam konstatovane tak radeji zmlknu.

ne bylo to pro Aidu, nemohla jej najit tak jsem ho copla

aby jsi to nemusela hledat-
Prohlášení Aperia ke kampani proti porodům doma
18.11.2006 17:30:23 - ke článku Prohlášení ke kampani proti plánovaným porodům mimo nemocnici
V posledních týdnech médii několikrát z úst lékařů zaznělo negativní stanovisko k domácím porodům, jež jsou podle nich propagovány především soukromými porodními asistentkami a laickými organizacemi. Odborníci z řad lékařů se přitom mj. odvolávají na výzkumy, které dokládají údajnou vyšší rizikovost domácích porodů pro matku i dítě.
Jsme toho názoru, že tato tvrzení se nezakládají na pravdě. Domácí porody jako takové nebyly nikdy předmětem propagace. Je však pravdou, že naše sdružení je považuje za součást nabídky porodní péče. Prokázáná nebezpečnost domácích porodů je též sporná. Nám známé výzkumy, jež jsou dostatečně kontrolovány a posuzují plánované domácí porody žen s nízkým rizikem komplikací, které byly provázeny zkušeným profesionálem (nejčastěji porodní asistentkou) a počítaly s možností rychlého převozu do nemocnice, však docházejí k opačnému závěru – plánované domácí porody jsou přinejmenším stejně bezpečné jako porody v nemocnicích a nesou přitom s sebou nižší riziko zbytečných intervencí do přirozeného průběhu porodu. I proto se WHO staví vůči domácím porodům pozitivně a nejen ve Velké Británii je domácí porod na vzestupu – waleské úřady si dokonce daly za cíl dosáhnout toho, aby v roce 2007 proběhlo alespoň 10% porodů doma.
Z těchto důvodů tvrdíme, že současný tón debaty o domácích porodech uráží všechny, kterých se domácí porody přímo týkají: porodní asistentky, které k nim dochází, i rodiny, které se pro ně rozhodují. Jejich informovaná volba, která by byla ve většině evropských zemí legitimní a respektovaná, je tak prohlášena za pošetile sobeckou a nebezpečně riskantní. Porodní asistentky se pak jeví jako ziskuchtivé a nezodpovědné.
V konečném důsledku útočí kritika domácích porodů na možnosti volby a postavení ženy jako aktivního participanta našeho porodnického systému. Podle nedávného výzkumu organizace Health Consumer Powerhouse je naše zdravotnictví páté nejhorší v EU; jeho největší slabinou je právě vztah k pacientům. Ženy, kterým nevyhovují možnosti porodů nabízené většinou porodnic, přitom mají v současnosti jen dvě možnosti – pokusit se prosadit své představy o porodu v porodnici a riskovat tak dehonestující poznámky zdravotníků, anebo porodit doma. Kontrolovanější alternativa domácích porodů, porod v porodním domě s dostupnou lékařskou péčí, je totiž v České republice nemožná. Důvodem není nechuť porodní domy zakládat, ale negativní přístup příslušných úřadů. Stejně tak je problematické postavení již zmíněných soukromých porodních asistentek: ačkoli mohou ze zákona pečovat o ženy v průběhu normálního těhotenství, porodu a šestinedělí i o fyziologické novorozence, ze zdravotního pojištění je hrazena pouze poporodní návštěvní služba. Většina žen, které tuto službu využívají, ji ovšem i tak platí z vlastní kapsy, protože smlouvu se zdravotními pojišťovnami má pouze mizivá část porodních asistentek. Pokud se žena rozhodne pro péči porodní asistentky i v průběhu těhotenství a porodu, nese veškeré náklady sama – a to i přesto, že péče poskytovaná kontinuálně jediným zdravotníkem nebo malou skupinou zdravotníků od počátku těhotenství až po šestinedělí má prokazatelné pozitivní dopady na zdraví matky a dítěte a zlepšuje ženinu adaptaci na mateřství. Tento systém péče, známý pod označením „one-to-one“ nabízí v převážné většině případů právě soukromé porodní asistentky, jejichž práce je přitom pro systém veřejného zdravotního pojištění (a tím i pro celou společnost) znatelně finančně výhodnější. Krokem k zajištění vyšší bezpečnosti domácích porodů pro ženy, které o ně usilují, by byl tedy nikoli jejich zákaz, ale stanovení jasných kritérií na kvalifikaci porodních asistentek, které tyto porody provázejí, a jejich otevřená legitimizace (včetně rozšíření úhrady služeb porodních asistentek zdravotními pojišťovnami).
Přejme si tedy, aby současná diskuse o domácích porodech neskončila pouze jejich jednostranným zavrhováním, ale vyústila v otevřený dialog o současném stavu zdejší porodnické péče, o jejích reálných alternativách a o rolích jejích jednotlivých aktérů.

Jeste dotaz, je zajimave, ze se uz nikdo z diskutujicich nevyjadril ke clanku z 18 listopadu -Prohlášení Aperia ke kampani proti porodům doma-je mozna jeste zajimavejsi nez ten puvodni. Asi se do diskuse dostal moc pozde a neni uz in. A nebo se mylim?

Ahoj Cizinko,
po delsi dobe se ozyvam, udivuje me Tvuj nazor na emancipaci.Ta prece /podle me teda/ nespociva ve vybaveni domacimi spotrebici, nasi muzi take nepouzivaji vrtacku na rucni pohon ale elektrickou tak se prece nevratime k valse. Muj nazor je, ze vse spociva v souladu i doplnovani a uznavani jak zenske tak i muzske prace. Spis bych se "manzela-vtipalka" zeptala jestli je i on se svou praci hotov, ze se flaka po internetu /spravene zasuvky, kapajici kohoutky, zanesene odpady atd./Zdravim majka