Názory k článku Den otců – dluh dobrým tátům a mužům vůbec

Dášo, nejde o zastupování, ale o to, že je ochotný to udělat, aniž bych ho požádala. Vždy to samo vyplyne ze situace, prostě vidí sám, kdy je to potřeba. Tím, že mu nedělá problém třeba umýt nádobí, když já věším prádlo, ukazuje dětem, že není potupa pro chlapa dělat práce související s domácností, protože pak můžeme třeba společně jít s dětmi dřív ven. A děti vidí, že táta se umí postavit ke každé práci, ať je to třeba přestavba koupelny, kterou právě manžel dělá nebo jejich společné tajné upečení bábovky, abych to jako nevěděla. A při všem se mu motají pod rukama, protože já nevím čím to je, ale s tátou je každá práce vždycky zábavnější, vždy si u všeho užívají hromadu zábavy ....

Ahoj Meluzíno,
moc ti tvého tátu přeju a tak trochu i závidím, můj táta takový nikdy nebyl, protože to neuměl. Když mu byli tři roky umřela mu maminka a macecha se o něj sice starala, ale bez lásky a on se nenaučil nikdy dávat najevo že má někoho rád, neumí za mnou přijít a alespoň mě za mé úspěchy pochválit, dát ruku kolem ramen, cokoliv... Ale vždycky tady byl a já měla vždy jistotu, že když se mi něco stane, tak tátova pevná ruka to napraví. Neumí vyjadřovat své city a nikdy si s námi neuměl hrát, ale přesto si pořídil 4 děti a svou rodinu miluje nade všechno na světě, vím to, protože to z něj cítím a do dneška ráda vzpomínám na pár okamžiků z dětství, kdy se nás třeba snažil naučit poker a nám to vůbec nešlo (byli jsme moc malí) ale byli jsme šťastní, že u toho táta je. Táta toho nikdy moc nenamluvil, moc nás toho nenaučil a přesto musím říct, že je to MůJ SKVĚLEJ TÁTA, kterého mám opravdu moc ráda.
Teď mám tříměsíční dcerku a z táty je skvělej děda!
Můj manžel je taky skvělej chlap a taky neměl dětství lehký a jak se má táta chovat se teprve pomalu učí, ale já vím, že mé dceři bude tím nejlepším na světě a proto musím říct, že si chlapi svůj DEN zaslouží!

Dášo, souhlas. Můj manžel byl schopný a ochotný se postarat o obě děti od narození stejně jako já, dcerku jsem bohužel moc dlouho nekojila, tak u ní se vším všudy. Koupání je už 7 let z 90% tátova záležitost, nedělalo mu problém k nim v noci vstát, přebalit je, dcerce ohřát láhev a synka mi přinést do postele na kojení. Pravidelně jezdil na procházky s kočárkem, abych si oddechla a nemusela jsem mu o to říkat. Prostě mi řekl, ať připravím mladšího, on oblekl starší a vyrazili. Pomáhá mi se vším, co je třeba, ať je to okolo dětí nebo domácnosti. Zrovna mám na stole kytice 9 růží, kterou mi dnes přinesl - nemám svátek, ani narozeniny, ani žádné výročí. Prostě jen tak.
ALe co se svátkú týče - nejsem pro žádný konkrétní svátek. Přijde mi to takové divné, svátek má být přece každý den. To je pak takové vynucené, teď je den, kdy se máme chovat hezky, nosit květiny, být spermuži a superženy, ale zítra už je normální den, tak to na ničem nezáleží... to já moc neuznávám. Opravdu víc mě potěšila ta kytka dneska než kdybych ji dostala v jeden konkrétní k tomu určený den.

ahojky moc krásně jsi to napsala já sice nemám tak báječnýho tátu ale manžela jo a naše tříletá dcera je jeho sluníčko a moc bych si přála kdyby jednou něco takového taky napsala takže jsem jednoznačně pro aby se slavil svátek otců.

Můj táta...sousloví, které bych chtěla vyslovovat ještě hodně hodně dlouho... Můj táta je ten táta s "T" velkým jako mrakodrap.
Souhlasím (jen) s nadpisem prvního příspěvku. Můj táta by měl mít svátek každý den. On si ho zaslouží. Byl to on, kdo mě naučil kreslit, zpívat, jezdit na kole, plavat, hrát líný tenis, pokoušel se neúspěšně o špl, naučil mě počítat, naučil mě úctu k druhým, naučil mě mít kamarády a mít je ráda...
Je to on, s kým probírám nyní pracovní záležitosti, kdoje mým rádcem, mým kritikem, KDO JE MI ÚPLNĚ VŠÍM.
Pomáhá mi každý den, čte má ještě nevyslovená přání. Nejen mě, i mému manželovi, mé matce, svému okolí. je to opravdový táta, skvělý manžel, můj muž ho jako tchána zbožňuje. Nesmí chybět na žádné oslavě.
Je to ten, kdo kdysi před 30 lety máme ušil a nabatikoval šaty, ušil záclony, udělal nábytek, spravil škodovku, obdělával zahradu. Dne je mu 58let, je v čele velkého změdělského družstva, které díky jeho obrovské dřině prosperuje, staví dům...
a co víc - jednou bude TEN NEJLEPŠÍ DĚDEČEK.
Snad jednou nadejde čas a já mu budu moci vrátit alespoň kousíček toho, co dal a dává on mě.
Taťko, DÍKY!