Názory k článku Porod v 32. týdnu těhotenství

A jen náhodou jsem opravdu neporodila. Byla jsem zrovna na začátku 27. týdne a občas mi tvrdlo břicho. Asi tak 10x za den. A protože jsem se v moudrých knihách dočetla a i sestra u gynekoložky mi po telefonu řekla, že je to normální, byla jsem v klidu. Byla jsem ale objednaná na natáčení ultrazvuku na video, které prováděla porodní asistentka. Jen tak mezi řečí jsem se jí zmínila o svých problémech a ta mne ihned poslala za mojí gynekoložkou, která mi oznámila, že se otvírám a musím ihned do nemocnice. Tam jsem musela okamžitě ulehnout, ultrazvuk dovezli až na pokoj, dostala jsem injekce na urychlení vývoje plic a do ruky kapačku. Byla jsem informovaná, že v případě neúspěchu léčby pojedu co nejrychleji do Prahy, kde jsou na takové případy specializovaní. Kapačka s gynypralem porod zastavila a zhruba po deseti dnech jsem byla v pořádku a myslela jsem si, že půjdu domů. Ale spletla jsem se, po dvou dnech bez léků jsem se začala otvírat znovu a tak to šlo celé dva měsíce. Ani nechci domyslet, co by se stalo, kdybych se té asistentky nezeptala. Matyášek se narodil v 37+1 týdnu s váhou 2690 g a 47 cm a kromě žloutenky byl úplně zdráv. Kromě dvou nebo tří sester byl personál nemocnice skvělý, lékaři mi na všechny dotazy odpovídali s klidem a s pochopením. Jen stravu by měla kladenská nemocnice vylepšit :-).

ahoj,mám za sebou to samé.Byla jsem přesně 34+0 a v jedné nemocnici ani nezjistili,že mám abr. placenty.Převezli mě z jedné nemocnice do druhé a tam už to lítalo.Největší šok jsme měla z té spousty krve, co ze mě tekla.Malá se narodila bohužel s kand. sepsí a na Jipce jsme byly celkem měsíc.Bylo to hodně těžké období,nakonec přišly další problémy,ale dcera je veliká bojovnice a se vším se vždy popere.Její míry byly 2,35 kg a 47 cm.

Rada bych se podelila o mou zkusenost z Anglie. Matysek se narodil ve 33. tydnu akutni sekci pro abrubci placenty. Nastesti jsme oba v poradku. Ja po porodu dostala nekolik transfuzi a on byl v inkubatoru na nov. JIP. Vazil 2kg, dychal sam, jen mel silnou nov. zloutenku, tak ho svitili a protoze nedokazal sat, krmili ho sondou, byl na infuzich. Dokud jsem byla v nemocnici i ja, mela jsem k nemu pristup 24 hodin denne, zkousela jsem ho prikladat k prsu - sestricky ho vyndaly z inkubatoru, nechaly na nem vsechny cidla od monitoru pro kontrolu, zabalily ho do deky a ja zkousela kojit a zaroven mu do sondy davala sve odstrikane mleko, aby si spojil mou bradavku s mlickem v brisku. Paty den me propustili domu, kde se manzel staral o nasi 18ti mesicni dcerku diky 2 tydnum otcovske dovolene, kterou muze cerpat po mem porodu a ja dal jezdila kazde rano do nemocnice, kde jsem travila cele dny az do vecera, na noc jsem jela domu a rano zas do nemocnice. Na JIP mi pujcili elektrickou odsavacku mleka, aby mi usnadnili odsavani a ja mleko skladovala v noci v lednici a rano ho brala s sebou. Sestricky jsou tady hodne vzdelane, celou dobu jsem vsechny informace ziskavala od nich, s lekarem jsem mluvila jen parkrat, nebylo potreba vickrat, jsou velmi vstricne maminky zaucit v peci i o takhle mala miminka, sama jsem pozdeji sondovala, kontrolovala, jestli je sonda opravdu v zaludku a krmila se soucasnym prikladanim k prsu. Koupala
jsem Matyska - respektive otirala v inkubatoru, osetrovala pupik, prebalovala. Na JIP byla i herna pro deti, takze kdyz za mnou behem dne prijli manzel s dcerkou, mohli jsme stravit nejaky cas v herne, aby ji ta navsteva brasky nepripadala tak dlouha. I ona mohla k inkubatoru a brasku pohladit. Jedine co se po navstevach vyzaduje je myti rukou specialnim desinfekcnim roztokem. Po 3 tydnech jsem byla opet prijata do nemocnice na 2 dny, behem kterych uz Matysek pil sam a kontrolovalo se jak pije a kolik pribira a protoze vse bylo v nejlepsim poradku, zloutenka v norme, pustili nas domu. Druhy den doma nas navstivila detska sestra, Matyska zvazila, zkontrolovala a takhle k nam chodila dalsi 2 tydny, abychom nemuseli my do strediska. Prala bych vsem maminka predcasne narozenych deti, aby pece o jejich deti a pristup personalu k nim byl tak skvely, jako v mem pripade, protoze jsem presvedcena, ze to ma vliv na pohodu maminky a tim padem i na pohodu a uzdravovani miminka.

Memu prckovi je ted 15 mesicu a narodil se v terminu a v poradku a tak si ani ve snu nedovedu predstavit cim jsi si prosla. Jsem moc rada, ze vsechno dopadlo dobre a to ze je maly ve vyvoji trosku pomalejsi..., urcite to brzy dozene. Navic se mu ty 4 tydny o ktere se narodil drive maji odecitat. Prejeme vam v zivote mooooc stesticka a uz zadne trapeni.

Dobry den,moje zkusenost byla podobna.Na silvestra mi zacalo bricho tvrdnout,mela jsem bolesti a tak me manzel odvezl do porodnice na prohlidku.Myslela jsem,ze mi daji nejakou injekci a pusti me domu.Ale pan doktor mi oznamil,ze budu rodit.Byla jsem na konci 29. tydne.Neverila jsem mu,ale nez jsem se stacila vzpamatovat,tak uz me vezla sanitka do fakultni nemocnice 30 km od naseho mesta.Protoze miminko bylo male a ve fakultni nemocnici meli s predcasnymi porody lepsi zkusenosti a byli lepe vybaveni.Byl vecer,byla jsem v cizim meste,sama,na Silvestra,napojena na kapacich,ktere mi upravovali stahy.Dostavala jsem 2 injekce,aby se urychlil vyvoj plic miminka,Neustale monitorovali stahy,nesmela jsem vstat z luzka,ani na WC me nepustili,jeste se mi k tomu pridala tehotenska cukrovka a dieta.Po 6 dnech me z kapaku odpojili a ja jsem,i kdyz lekari delali co mohli a tedy proti jejich vuli:o)v noci porodila.Byla jsem rada,ze uz je to za nama.Narodil se nam krasny chlapecek,1820 g,42 cm.Mrzelo me jen,ze syna ihned po porodu prevezli a ja se na nej ani nemohla podivat.Nevedela jsem az do rana kolik meri,vazi a zda je v poradku.To vsechno jsem vysondovala az 8 hodin po porodu.Cekala jsem,ze mi nejaky lekar prijde sdelit vsechny skutecnosti,ale kdybych nepatrala sama,tak nevim nevim:o) kdybych se o svem kuliskovi dozvedela.Nemel nastesti zadne zdravotni problemy,dychal sam,ale i tak stravil tyden v inkubatoru na JIPce.Me pustili po 3 dnech a odjizdet bez miminka je opravdu hrozne.Mleko jsem odstrikavala a vozili jsem mu jej kazdy den.Po tydnu v inkubatoru premistili prcka na neonatologii,kde byl jeste 2 tydny beze me.Jakmile se uvolnilo misto,nastoupila jsem k nemu a po tydne jsme si toho naseho piskota odvazeli domu.Trpel anemii,ale jinak byl v poradku.Absolvovali jsme spoustu vysetreni,ktere deti narozene v terminu nepodstupuji.A od 5. mesice jsme museli zacit cvicit Vojtovu metodu,kterou jsme cvicili 4. mesice.Ted je Radovankovi uz 29. mesicu.Neustale nas kontroluji na rehabilitaci,kde ted rozhodli,ze budeme opet cvicit Vojtovu metodu.Pro matky ktere ji znaji,urcite nemusim popisovat jaky je to boj touhle bolestivou metodou mucit dite.Po mentalni strance je syn naprosto v poradku.Na neurologii uz nechodime.Ale jinak mame pravidelne prohlidky na ocnim,na ortopedii,na jiz zminene rehabilitaci,klasicky u zubare...tak mam nekdy pocit,ze nechodime nikam jinam nez k lekarum.Syn vidi bily plast a uz je vystraseny co jej opet ceka za vysetreni a ja po pobytu v porodnici mam stejnou fobii,ze bych tohle absolvovala jeste jednou.Byla jsem cele tehotenstvi v pohode,nemela jsem zadne problemy, takze jsem nechapala jakym fofrem se to vsechno odehralo a proc se to stalo prave mne.Preji vsem nastavajicim maminkam,aby je nepotkalo totez, protoze ja dodnes nevim a nikdo neni schopen rict,proc jsem porodila predcasne.