Názory k článku Jak jsem byla překvapená realitou

ahoj. Musim rict ze jsi me v zaveru clanku pekne dojala. A to vazne mile. Bylo to prima. Za tyden mam termin a mam totalni pocit ze nic nezvladnu, ze nejsem ten spravny typ pro vychovu deti apod. S tim tvym, ze vlastne nikdy nevime co cekat, jak to nakonec vse bude, a ze je to velke dobrodruzstvi jsi me oslovila. Ahoj helicka

Musím přiznat ,že jsem se vážně pobavila.Tvůj článek jako by mluvil i ze mě.
Na své miminko jsem si musela počkat a tak za to čekání jsem si navysnívala věcí co budu potom dělat,jako že budu cvičit,jíst zdravě nepropadat panice u vyšetřeních atd.Ale postupem času jak teď přibývám na váze a lenoším jsou mé ideály o těhotenství ty tam.Snažím si to maximálně užívat.Je to jako delší dovolená.A tak s radostí plením lednici a povaluji se na gauči.Někdo by asi namítl ,že to není zdravé pro mne natož pro miminko,ale já zastávám názor,že raději budu klidná na gauči než stresovaná při cvičení.
Mé sny se nějak rozplývají a jak se blíží termín porodu rozplývá se i můj ideál o sladkém malém andílku,který bude plakat jen velmi málo a já samozřejmně,jako správná máma,budu vždy vědět co s ním.Spíš se teď budím opocená a s hrůzou v očích jestli to všechno vlastně zvládnu.A tak pro jistotu straším i manžela ,že bude nacházet doma nejen uplakané dítě ,ale i uřvanou manželku s depresí .
Věřím ,že ale každá z nás si tím musela projít a nakonec člověk zjistí ,že ten její maličký brouček za to všechno stojí.
A tak piš vesele dál ať se nad tím vším můžeme povznést a od srdce zasmát.
Kamka

Porodní plán mít nemusíš.Můžeš, ale nemusíš.

jé to jsem se dobře zasmála, muj synek jen kouká, co se mi to děje. Máš talent na popsání života z nadhledu, sepisuj to prosím a vydej, bude to trhák!!! hned se mi na tu obvyklou (kolikátou už?)procházku půjde veseleji.
eva

Dopadla jsem úplně stejně, akorát bych to tak vtipně nedokázala napsat. Hodně sil do dalších dnů :o)