Názory k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Naše Zuzanka měla od narození potíže s ublinkáváním a odříháváním, bubliky v žaludku ji pořád trápily. Pro mne to znamenalo mít jí pořád na rameni. U novorozeňátka to znamená obě ruce plné, protože je potřeba podpírat i hlavičku. Vysvobozením pro mne byl BABYŠÁTEK. Zuzku jsem mohla mít ve vertikální poloze, stále na dosah a při tom mít obě ruce volné. Myslím si, že by to mohlo zabírat i v případě Agátky, byla by v teple, na maminčině těle jako v náručí, při chůzi by se pohupovala, když by usnula, nebylo by potřeba jí přendavat do postýlky a maminka by měla volné ruce. Šátek vřele doporučuji všem. Pokud by se někdo bál poškození páteře dítěte, strach mít nemusí, při správném a pevném úvazu je páteř dobře podepřena (profesí jsem fyzioterapeutka, vím o čem mluvím :o) ).
Sand moje zkušenos někomu usnadní život Jana

a jéje...pardon, můj text patřil úplně někam jinam..

Když se mi před 11 lety narodil syn,tak jsem si taky něco podobného zažila. Začalo to v porodnici, kde před den spinkal a v noci se měnil v sirénu,budil mimina,sestry mi ho odnášely, co ho bolí, a říkaly "to si užijete, má převrácený den"..Přes den málo spal,max. na chvilku u prsu, od kterého se ještě odtrhával, usnul jedině v kočárku tak na pul.h,, s kterým se muselo jezdit nepravidelným,zvláštním trhavým pohybem, v noci vyžadoval ne krmení, ale nošení,a stejně ječel.Zkoušela jsem ho na radu dokt. nechat i vykřičet, ale po pul. hod. spíše nabíral dech, , a nám tekli nervy.Ale je pravda, když se uřval( po nošení), spal někdy i 5 h v kuse, takže jsme měli aspon to min. spánku. Do toho jsme chodili každých 14 dni na rehab., neb dával hlavu na jednu stranu( krátce), byl hodnocen jako rizikový.Tam dostával hystericke zachvaty, jakmile se s ním manipulovalo, většinou se i vzteky počůral, chodila jsem domů zpocená, jak po maratonu."Ale je pravda, že se hezky vyvíjel ve 14 měs.pěkně chodil----(pak už jen neustále běhal a utíkal)Prostě byl a je do dneška-hyperaktivní, ale chytrý a zvídavý a hlavně citlivý kluk. Pro nás čas plno zážitků smazal a nechal jen ty hezké.Nyní mám miminko=dceru, je to taky živlík,ale spí v noci i 9 h,takže zatím hurá..

vše,co popisujete naprosto přesně odpovídá maší dvouměsíční Elišce.co jsme se vrátili z procházky podudává a já civím do monitoru. občas za nespokojeného vrčení sprintuju na záchod a snažím se to stihnout dřív než se ozve vřískot(přemýšlím,že se s Eliškou budeme dělit o plínky). Naštěstí mi moje hodně dobrá kamarádka půjčila šátek, takže už vládnu oběma rukama a můžu si ke kojení a dumlení namazat chleba...Hodně lidí mi radí "nechat vyřvat", ale na to prostě nemám.Mají mě za idiota a straší mě, že vychovám "rozmazlenýho spratka", ale řekla bych, že rozmazlování je něco úplně jinýho.

Ahoj, příspěvek mě strašně pobavil a rozesmutnil zároveň - máme totiž "vymodlené" děťátko, které se chová úplně stejně......
Jsem ráda, že v tom nejsem sama, že také existují maminky, které nemají jenom ty usměvavé drobečky, které celý den nezapláčou a prospinakají celou noc.
Přeji nám hodně pevné nervy a ...... snad bude jednou LÉPE :))