Názory k článku Jak jsem se nervově zhroutila

My jsme měli taky takového řvouna a úžasně zabraly rady ze zmíněné knihy Nejšťastnější miminko v okolí. Hledala jsem na netu a našla jsem odkaz, kde je stručný výtah z knihy, podle které jsme postupovali a taky tam na videu předváději zavinování a ostatní triky - třeba vám to někomu pomůže.

http://ruzne.net/index.php?text=2-nejstastnejsi-miminko-podle-harvey-karpa

Tento příspěvek mi připomíná moji starší téměř tříletou dceru... je pravda,že vztek ji zůstal i všechny ty drobné nerovnůstky v chování.Teď mám ještě jednu holčičku a jak jedna chytrá paní řekla (moje mami)...obě nemůžou být stejné a ta druhá bude hodná. A díky Bohu měla nesmírnou pravdu. Jinak bych se asi už zbláznila.Po pravdě řeknu, že víc práce mi i teď dá starat se o tu větší , než o malého prcka, který mi klidně spnká v postýlce a nedej bože , že bych ji chtěla uspávat u sebe v posteli. Takže ono snad jednou vše přejde.Taky jsem slyšla , že jsem hrozně špatná matka,jak vychovávám svoji starší dcerušku... snad se všichni pletou... nevím, co bych ji ještě mohla dát a nabídnout. Tak maminky, všechny se držme.Je to občas úkol pro slona! Jo,dovolená...ta se vyplatí!

To mate holky pravdu...a to se připravte na to, že vám tohle třeba nebudou věřit za půl roku, za rok...
Náš Vojta byl kopií Agátky...ale naprosto věrnou! Zřejmě virtuální dvojčátko...s tím rozdílem, že vydržel takto řádit do 9 měsíce a já se skutečně prakticky zhroutila. Manžel konečně usoudil že "mám dost" a začal ho v noci vozit vedle do pokoje a já začala spát i 3 hodiny v kuse a v roce úspěšně odstavila... Teď když má 21 měsíců, je konečně usměvavé pohodové vzorné batolátko bez velkých problémů, mazlící se apod. Všichni mi ho závidí a nikdo mi ten první rok nevěří!!! a já si v koutku duše blahořečím, že jsem si ho ten rok pěkně vy"chovávala"

ahoj, moje dítě je teď ve čtrnácti měsících anděl, ale na začátku doma Saigon. Řvala už v porodnici, prso nikdy nechtěla, dudlík taky ne co bysme za něj dali. Někdy mám pocit, že jsme tu její uřvanost zkrátka přenosili a přemazlili. Vážně. Dokud se nepohybovala, trávila život ve vzduchu, teda v šátku. V noci spí krásně u mě na polštáři v posteli, přes den jedině v šátku. No a když tohle má, tak je zlatá. Všichni obdivují její povahu. Jo hezký, ale máma by měla dostat medaili...
Jinak všem doporučuju houpačky, hamaky, šátky, skákací míče, houpací křesílka. My vyrobili houpací kolíbku ze starýho kočáru.

Přesně jak všechny co to znáte píšete: "Kdo nezažil nepochopí"
Já jsem se ve vašich příbězích naprosto viděla, je to pro mě obrovská útěcha, cítím se líp, po tom co jsem si to přečetla, protože vím, že já jsem v pořádku a ani sebevětší psychická pohoda nezastaví ten věčný hyterický řev. :-(

Okolí mě odsuzuje: "Má hlad" "Málo se jí věnuješ" "Si nervní, tak ona je taky" "Musíš to vydržet" "Přeháníš" jo kéž by to tací zažili také, nikomu to nepřeju, ale trocha poučení by byla na místě ;-)

Všem přeji hodně štěstí a hodně sil dál to zdolávat, nám maji být za týden tři měsíce a pevně věřím a doufám, že to snad bude lepší