Názory k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Ale Katko, to snad nemyslíš vážně. Opravdu si myslíš, že i třeba události, které se stanou během jednoho roku, lze stručně napsat do pár řádků? Všechno je souhra událostí. Leccos by se nestalo, kdyby ovšem nanastala ta určitá příhoda. Nebudu urážet tvou inteligenci. To jen na úvod.
Jestli chceš rozvést tu věkovou hranici, budiž.
Vzhledem k tomu, že se mí rodiče snažili mě vychovat v rámci svého vidění dobře/tento proces ovšem narušila ta jistá událost/, od malička jsem věděla, že nemám jen práva, ale i povinnosti.
Samozřejmě, že jsem věděla, že ve 14ti letech asi nemohu být jen tak mimo domov/bez dokladů a navíc to bylo za "totáče"/. Nebylo to tak, že mě např. v pátek táta nařezal a v sobotu jsem si odešla na víkend pryč.
To Ti je snad jasné.
Já jsem měla své povinnosti, které jsem si plnila, ale už to nebylo na základě příkazu, ale diskuze. Jakmile jsem dostala občanku/to pro mě byla určitá hranice téměř dospělosti/, byla jsem přesvědčená, že když zvládnu plnit své povinnosti, tak mám i práva, mimo jiné právo na to, jít např. na nějakou akci a být přes noc pryč. Měla jsem určité priority - studovat a dopracovat se k tomu, nebýt závislá na komkoli a čemkoli/což se mi mimochodem nepodařilo, protože momentálně jsem závislá na svých dětech - mám pocit, že bez nich nemohu existovat/. Rodičům jsem to samozřejmě řekla a také vždy věděli, že nepřijdu /to mi přišlo důležité pro to, aby na mě v noci nečekali a nestrachovali se, jestli se mi něco nestalo/, kde jsem a kde budu spát. Nemyslím, že z toho byli nadšení, ale běh věcí už se prostě nedal změnit. Věděli to, a proto jako rozumní dospělí lidé mi věřili, a nebo se tak alespoň tvářili.
To, co jsem v předchozích příspěvcích napsala, možná znělo tvrdě, ale to bylo proto, že tady není prostor na romány.
Nevím, jak se ke svým dětem chováš Ty. Má dcera ale také od svých 15tých narozenin občas tráví víkend bez nás mimo domov. Podle Tebe bych ji asi měla pořádně seřezat, protože tohle slušné dítě nedělá, že ano?
Jenže já to neudělám, protože ona ví, že mám o ni strach. Takže mi říká, kam jde, s kým jde, má zapnutý mobil, mám kontakt na mobil někoho dalšího a kdy se vrátí. Chce si začít protahovat křídla a zatím nelétá daleko. Nemyslím, že by bylo moudré jí v tom bránit. Nemohu ji mít stále připoustanou k sobě a říkat tomu rodičovská láska.
Snažili jsme se s manželem ji vychovávat ke vzájemnému respektu a k tomu, abychom si mohli věřit.
A mimochodem, rady jí neudílím. Ale když si chce o něčem promluvit, není problém. Radit jí ale nemůžu a nedělám to, ve svém věku si řešení musí vybrat sama.

"Jenom pro upřesnění, mimo domov jsem občas pobývala až do 15, ne od 14."
Tak jak je to s tebou tedy? Moc tomu nerozumím.
Zřejmě sama nevíš co píšeš a sama tomu nerozumíš a jsi upřímně zděšená z kravin, které jsi tu napsala.

No, je prostě vidět, že jsme každá jiná. Rozhodně nestojím o to, aby mi někdo "zkušený" dával rady. Pokud se chci rozhodnout, seznámím se s různými možnostmi a pak se prostě rozhodnu. Moje rozhodnutí, důsledky si taky ponesu sama.
Když se někdo obrací na radu k rodičům /hlavně ohledně financí/, připadá mi, že to je taky občas tak, že kdyby ta rada rodičů náhodou nevyšla, tak rodiče pak z pocitu viny problém vyřeší.
Já nevím, jak to děláš Ty, ale já poslouchám názory ostatních a pak si vyberu. To ale s tzv. dobře míněnými radami nemá nic společného.
Jenom pro upřesnění, mimo domov jsem občas pobývala až do 15, ne od 14.
A myslím si, že mi postupně nabyté zkušenosti rozhodně nebyly na škodu.
S rodiči mám vztah normální, myslím si. Ale já prostě nesnesu jakoukoli manipulaci. Kolikrát jsem byla svědkem, kdy někdo dospělý z okolí /je pravda, že to byly mladší ročníky/ řekl: já nevím, musím se zeptat našich. To jsem fakt nesnášela.

Proč nemůžeš? :) Když můžou chlapi v hospodě, můžeš taky. Mimochodem, to o tom, že chlapi jsou přímočařejší a neintrikují, to je jen legenda. Podívej se do politiky, tam jsou převážně osoby mužského pohlaví. Kde je ta přímočarost?

"Tak to tedy ne. Nařezala bys mi jen jednou, ručím Ti za to, že podruhé už ne! Věř mi, že to nejsou planá slova. Moc dobře věděli, že si to nenechám líbit."
Co by jsi udělala, kdyby se o to pokusil znovu?
"Nicméně, tento incident vyprovokoval další sled událostí. Tímto výpraskem dosáhl jen toho, že jsem se otevřeně postavila proti němu"
Asi Tě málo řezal když jsi byla malá, nebo jste spolu měli obecně špatný vztah bez ohledu na onen výprask, kdyby jste mezi sebou měli pěkný vztah jeden výprask to nenaruší.
"Nepodváděla jsem je, ale řekla jsem, jdu dnes tam a tam, vrátím se tehdy a tehdy, udělám to a to. Učila jsem se dobře, takže to ostatní brzy nechali na mě. Je pravda, že jsem kolikrát narazila, ale veškeré průšvihy, co jsem měla, jsem si řešila sama. Naučila jsem se, že za mé chyby nemůžu vinit nikoho jiného. Je to jen má chyba a moje věc."
Myslím že 14-ti leté dítě nemůže doma jen oznamovat jdu tam a tam, mělo by se ptát na souhlas rodičů to mi přijde naprosto samozřejmé - asi jste doma měli obecně špatné vztahy vůbec a proto Tvé zatvrzelé neochvějné názory, se kterými absolutně nemohu souhlasit.
"A myslím že díky tomu jsem dosáhla toho, co mám. Já bych např. nesnesla v dospělosti rady typu: tohle si nekupuj, tohle nedělej, to nezvládneš. Tyhle rady běžně můj otec udílí mým mladším, ale už dospělým, sourozencům. Vůči mě by si to nikdy nedovolil."
Myslím, že když rodiče radí svým dětem i v dospělosti není na tom nic špatného, mají více zkušeností, dokáží předem posoudit, zda je tohle skutečně tak vhodné a užitečné jak si odrostlé dítě zrovna myslí, mají za sebou prostě více životních zkušeností, pak je jen na těch dětech zda si poradit nechají a do jaké míry rady svých rodičů respektují, mně rodiče taky občas radí co a jak, dokonce občas jejich rady nebo chceš-li konzultace vyhledávám, protože k sobě máme důvěrný vztah a vím že nikdo jiný více než oni si nepřejí pro mě jen to nejlepší, stejně jako já to přeji svým dětem. Myslím že by jsi měla být spíš zklamaná, že se otec nepokouší Ti radit, já bych tedy zklamaná byla a mrzelo by mě to, měla bych pocit, že mě snad má míň rád než mé sourozence, kterým radí.