Názory k článku Zkratka, která nevede NIKAM

Štěpánko, s tím bojuje každý, kdo byl jako dítě bitý (a stačí i málo), bohužel jsou to vzorce chování, které jsou v nás hodně hluboko zakořeněné. Já teď už vidím na svých dětech, které bité nebyly, že ony už to "cukání" řešit konflikt s dítětem fackou nemají. Tak se drž:).

:-) V tomto případě v tom vypíchnutém šlo o ironicky podané nucení k určitému chování. Já se přece nemusím chovat podle něčích představ, pokud to Slim a priori očekává, jak mi dala (možná nechtíc) najevo, tak se prostě plete.
:-)

To je přeci všechno otázka míry. A to tu ani jedna ze stran nepopírala. Něco jiného je, když dítě vyrůstá od malička s chůvičkou a mámu vidí jen večer nebo ráno /tu hodinu/. A něco jiného je, když se o dítě stará au pair nebo když dítě žije v širší rodině. Au pair je totiž taková náhražka tradice. Přísně nukleární rodiny, kam i strýcové, babičky, a sestřenice chodí jen občas na slušnostní návštěvu je poměrně novodobou záležitostí. A pro psychický vývoj to rozhodně není lepší.

L+2, psychouš má pravdu, něco o psychologii raného věku si přečti spíš ty. Mluvíme-li - a já předpokládám, že jo - o dětech v kojeneckém, popř. velmi raně batolecím věku, tam prostě nejintenzivnější vztah má dítě s tou osobou, která s ním nejvíc je. S tím nic nenaděláš, ať se bráníš sebevíc. Tzn. pokud oba rodiče chodí na plný úvazek do práce, tráví mimo domov 10-12 hodin denně a po tu dobu se o dítě stará chůva, má k chůvě ten vztah, který by jinak mělo k matce.

Jsem hluboce přesvědčená, že se dítě dá vychovávat podle toho, jak je psáno v článku a sama se o to pokouším, i když ne vždy se mi to daří. Sama jsem zatížena tím, jak jsem byla vychovávána sama "škoda rány, která padne vedle", takže musím čerpat z knížek, vymýšlet výchovné postupy apod. Někdy také ztratím nervy a zpětně si pak uvědomím, že kdybych zachovala klid, dal se konflikt se synem řešit i jinak. Opravdu věřím, že to jde bez fyzického trestátí, i když u nás tradice takové výchovy chybí. Obdivuju vás, které to zvládáte.

Štěpka