Názory k článku Náročné noci

Kdyby se dělal výzkum,kolik rodičů má problémy se spaním svých dětí,věřím,že by jich bylo určitě na 90%.Můj 15-ti měsíční syn nění žádná výjimka.Občas si ráda přečtu problémy druhých,abych se uklidnila v tom,že někteří na tom jsou ještě hůř jak já.Problémy se spaním máme už od narození.Díky dětské kolikce jsem ho uspávala až do půl roku v náručí a v noci se budil každé dvě hodiny.Vzhledem k tomu,že v půl roce vážil 9 kg začala být tato metoda uspávání nad mé síly a musela jsem najít jiné řešení.Za těch patnáct měsíců, co Jiříka mám jsem přišla na to,že my rodiče jsme přece moudřejší jak naše děti a naše děti musíme jednoduše "přečůrat".A tak snad každé tři měsíce vynalézám novou metodu uspávání a konejšení v noci.A musím vám říct,že to funguje.Uspávání tak trvá deset minut a v noci se budí tak dvakrát, třikrát.Jakmile začne uspávání trvat déle jak půl hodiny,vaše dítě vás doběhlo a vy musíte najít novou,ovšem však nenásilnou a naprosto bezbolestnou novou metodu.Takže rodiče nedejte se,jsme přece moudřejší jak naše děti!

ahoj, nedá mi to, abych neodpověděla.
V tvém příspěvku píšeš, že ty tvoje metody platí pouze na nekojené děti. Takže podle tebe, kdo dítě do dvou let kojí (mimochodem toto je obecné doporučení WHO), tak nemá nárok na klidný spánek? Tak podle tebe už dítě naučil špatným návykům a bude ho muset odnaučovat? S tímhle teda nemůžu souhlasit. Znám spoustu matek, které docela dlouho uspávaly děti kojením a docela si to pochvalovaly, protože u prsu dítě usne za 5 minut. Ta tvoje metoda v nejlepším případě trvá několik desítek minut.
Taky tam píšeš, že tvoje holky od 6 týdnů uspáváš přečtením jedné pohádky. Tak nevím, pár 6-ti týdenních dětí jsem už viděla, ale žádné, které by dokázalo vnímat pohádku teda ne.
Taky píšeš, že děti jsou od 6 měsíců u au-pair, nenapsala si proč se o děti nestaráš sama. V další části totiž píšeš, že si mazlení s dětmi užiješ přes den. Pokud ale chodíš do práce docela o tom pochybuju. Já v žádném případě neodsuzuju matky co chodí do práce, protože třeba musí z finančních důvodů apod. Ale docela mě štve,že se skoro "chlubíš" tím, že tvoje děti tráví den s au-pair a v noci spí sami v pokojíku.
Asi budu mít ke svým dětem trochu jiný vztah, nejspíš je z tvého pohledu budu strašně rozmazlovat, ale věř mi, že se za to nebudu stydět.

Nevíte, jak se tento homeopatický lék užívá? Není k němu vůbec žádný příbalový leták. Malému se derou na svět horní zoubky, dost u toho trpí, ráda bych mu pomohla...

PS: A ke společnému spaní- Přečtěte si poslední Betynku, je tam článek o společném spaní. Opět dnešní svět objevuje něco, co je tady již odpradávna a zcela přirozené - spánek dítěte s rodičem. Přečtěte si jej, je moc hezký...To,že se snažíme "odstavit" dítě do vlastního pokojíčku je dáno pouze naší kulturou. Víte například, že v Číně děti spí mezi rodiči do 5 let? Neřešte to rozumově, řiďte se svými pocity. Pokud cítíte, že je pro vaše dítě nejlepší spát spolu, spěte spolu, pokud ne, není v tom žádný problém...

Lído, Jano, z příspěvků v 15.13 a 15.15 jsem naprosto :o)))))))))))))))

ZooZa, vezmu Tě trochu za slovo:-)) Nedovedu si představit, že sedmiměsíční miminko vylétá z hnízda:-)))
Teď vážněji. Jak píše Sylvie, nikdo přece nenutí rodiče, aby nechávali dítě ve školce tak moc plakat. Když počítají s tím, že se brzy nastoupí do práce, zpravidla (!!! - v některých MŠ může být málo míst a situace tudíž může být vypjatá) mají možnost dávat dítě do školky "postupně" - po kratších časových úsecích. I u nás, jakože na místní MŠ i místní ZŠ mám jen samé stížnosti, tak i u nás mi v MŠ umožnili dát syna první den na hodinku, další dva dny na svačinku, pak před obědem, a pak teprve na celé dopoledne. Vždycky se dá hledat a nacházet kompromis mezi "zlým a tvrdým" světem a trochu přijatelnějšími variantami. Teď mám na mysli třeba náš případ, kdy se synovi zoufale nelíbilo v místní ZŠ. Samo o sobě by to sice nebyl důvod k nějaké změně, ale když se k tomu připojily další indicie, jako např. několikeré ne zcela férové jednání ze strany učitelek a "osamocenost" nás rodičů ve snaze synovi pomoci překonávat jeho uzavřenost, rozhodli jsme, že vyměníme školu. A co se neděje? Syn sám vyhledává daný kolektiv - před možností jít po nemoci ještě i druhý den dříve domů raději zůstal v družince do čtyř odpoledne...
--- Prostě si myslím, že je dobré, když mají rodiče jistou dávku empatie, dokáží se vcítit do toho, co dítě CÍTÍ (na rozdíl od kvapných závěrů, že nás dítě jen provokuje ap.), a k tomu osamostatnění mu pomoci. Samozřejmě, takhle si pravděpodobně v historii rodičové s dětmi nehráli - chudé děti musely odmala tvrdě makat, bohaté zase byly posílány (spíše posíláni, většinou chlapci, že?) na studia do vzdálených měst už v útlém věku apod. Ale taky svět někam pokročil; čím hlouběji do historie lidstva, tím více platívávalo ono živočišné "silnější vyhrává" s tím, že slabší jedinci prostě neměli šanci přežívat. Takže ano; silní jedinci určitě styl "vyřvání" přečkají bez úhony - ovšem ti slabší si z tohoto "souboje" mohou do života nést hluboké šrámy na duši (podle mého laického názoru).
M.