Názory k článku Markýz de Sade junior

Lada, preco preboha zase stavias liberalnu vychovu do rovnosti s vychovou bez fyzickych trestov... Pochop, dosledna vychova moze byt aj bez fyzickych trestov... Prave slovo a komunikacia je to, cim ucis... V dnesnom svete je kopec ludi neschopnych priznat si chybu, neschopnych komunikovat normalnym sposobom.... som presvedcena, ze v tom ma ruku autoritativna vychova, kde dietatu sa nic nevysvetluje a jednoducho sa mu tresne... nazor dietata nikoho nezaujima...
A neviem, neviem, ako by sme dopadli, ked by sme zacali pocitat, kolko percent nasilnikov bolo trestanych fyzicky. Ja som presvedcena, ze je to velka vacsina....

Milá Jano Rybo. Pořídit sourozence jako varianta psychoterapie - ano, i my to tak udělali, když náš syn nespal, projevoval známky hyperaktivity, neposlouchal a tvrdě si vyžadoval svou. Taky nás kousal - evidentně jako projev velmi silné emoce, se ketrou si nevěděl rady, nikoliv zábava z ublížení na těle.
Nám to vyšlo. Ke svému o téměř 2 roky mladšímu bratrovi se choval hned z počátku moc mile, teď, po nástupu do školky, poněkud lhostejně (velký chlap x mimino :))
Ovšem při čtení Mintyna příběhu mě zamrazilo: Ježíši, co kdyby to nevyšlo?! Myslím, že pokračovat v myšlenkách by mě přivedlo k těžké nevolnosti a každý si to umí představit sám.
MIlá Monty! Pokud další dítě nechcete jen pro ně samé (výhradně), ale rovněž coby terapeutickou pomůcku (nadsazuji), raději počkejte, až jak se Váš "veselý" synek bude vyvíjet. Našeho syna to nějak přešlo samo, i masochistické mlácení hlavičkou o nábytek (teď si ovšem stejným způsobem ubližuje ten druhý, když něco nedostane). Prostě hledejte dál, zkoušejte a hlavně: vytrvejte! Budu Vám držet palce!

Jano, když rodiče tu láskyplnou náruč po výprasku nenabídnou, tak do ní dítě nemůže ani skočit. :-)
Můj názor je navíc ten, že i v o něco pozdějším věku (nevím přesně do kolika, je to i individuální), dítě při vhodném použití výprasku náruč rodičů vyhledá. Samozřejmě, zatím to nemám ozkoušené, a můžu se mýlit.
Svůj příspěvek jsem psal jako odpověď na článek o dítěti tuším mírně mladším než je má dcera.
Problém není v tom, že by má dcera nechápala, proč dostala výprask. Hlavní je, že děti ze své přirozenosti zkouší, kam až můžou zajít. Neumějí si sami stanovit hranice. A když je mají stanovené, neumějí je vždy dodržet pouze na základě slovních argumentů. Podvědomě očekávají, že je rodiče povedou. Někdy je to očividné, jak vyloženě zkoušejí, co na to rodič. Ví přesně, že něco nemá dělat, schálvně to udělá a vyzývavě se podívá na rodiče: "Tak co ty na to?" V tomto případě slova nepomohou. Čeká, že ho těm hranicím naučíme. A když dostane na zadek, tak se situace krásně vyjasní a podle mých zkušeností to vede ke sblížení.
Myslím, že je dobré dětem zdůrazňovat, že je lepší se přiznat, než něco zatloukat. A to i tím, že důsledky při přiznání budou pro dítě znatelně příznivější.
Když se výprask používá správně, tak se děti naopak učí násilí nepoužívat. Řekl bych, že právě děti, které jsou vychovávány liberálně, mají sklon k násilí, ne naopak.
Výprask je jen jeden z mnoha "důsledků", které je dobré používat při výchově. Samozřejmě škála je široká, a je dobré věnovat velkou pozornost tomu, jak děti nejlépe motivovat - pozitivně i negativně.

Láďo, ty situace, který si pamatuješ, že Tě vaši bili a Tys jim neskákal kolem krku se téměř jistě neodehrávaly ve věku, ve kterym je teď vaše dcera. V jejím věku se chodí po výprasku přitulit většina dětí jednoduše proto, že nikoho jiného ani nemají - jsou závislé jen na rodičích. I týrané děti milují své rodiče :-( Pokud vaší dceři zároveň vysvětluješ proč ji biješ, není mi jasné jedno - buď to vysvětlení co udělala špatně chápe, ví proč to příště dělat nemá a pak není třeba ji bít, nebo je to nad možnostmi jejího pochopení a jako doprovod výprasku to smysl taky nemá. Já paradoxně víc chápu rodiče, kteří dítě uhodí když už neví kudy kam, než ty, kteří výprask povyšují na výchovnou metodu. Podle mě výpraskem děti učíme, že jsme silnější, že bude lepší, když příště průšvih zamaskují, že problémy se mají "řešit" násilím atd.

Zuzi, celkem ti rozumím. Já na výprasky ve svém dětství také nevzpomínám v dobrém. Ale to je právě to, dostával jsem je ve vzteku. A také jsem své matce neskočil kolem krku. Nechci sebe vyvyšovat, , ale má dcera mě opravdu potom obejme a chce pochovat a čeká, že ji utěším, o což se snažím. A jsem přesvědčen, že ji netrestám ve vzteku, ale s láskou. Vždycky jí zdůrazňuju, proč to dělám, že ji mám rád, a chci ji naučit chování, které pro ni bude v životě dobré. :-) Nejde o to, že bych já byl tak super, ale že se snažím řídit určitými principy, které fungují. Má to i jiné rozměry, ale to bych se musel rozepsat více.