Názory k článku Markýz de Sade junior

Jinak vám moc přeju, aby vaše další dítě nebylo hyperaktivní a nemělo snížený práh bolesti jako naše, protože pak by se z vás pravděpodobně také stali hloupí a natvrdlí rodiče. My se samozřejmě nesmějeme tomu, že nás dítě kouše, dokonce ho za to trestáme - manžel s ním už minimálně stokrát "fláknul" do postele a okřikoval ho a poměrně ostře (poté co ho kousl) a on to stejně dělá dál a je mu to úplně fuk. :o)

Naše dítě v roce a půl "zvedlo" 10ti litrový kanystr s vodou. Přesněji řečeno vláčelo ho za sebou po chodbě. Zvednout cihlu je pro něj sranda. :o)
Btw., kdybych ho měla neustále odněkud sundavat, tak nedělám celý den nic jinýho. Takže ho sundavám jen z extrémně nebezpečných míst a i to dá docela dost práce.

Zdravím všechny mamky a tatínky.
Přestože se diskuze ubírá někdy nepochopitelými směry, chtěla jsem reagovat na to, čím začala, tedy na popis násilného chování batolete. Překvapuje mě, že tady ještě nepadlo (nebo jsem je přehlídla) jméno Dr. Jiřiny Prekopové, která o hranicích chování dětí píše naprosto konkrétně a dává praktické rady, jak je stanovit. Nejen Malý tyran (a nenechte se odradit tím názvem ani vy, kteří žádné problémy nemáte, je to velmi inspirativní kniha), ale také obsáhlejší kniha s názvem Neklidné dítě nebo známé Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, také od ní existuje kniha Když dítě nechce spát. Píše tam i o fyzických trestech. S metodou tzv. pevného objetí, které Dr. Prekopová doporučuje jako alternativu fyzických trestů, mám vlastní zkušenosti, podařilo se mi s ní zvládnout jak pokusy a násilí, tak např. to, co není úplně samozřejmé, totiž odbourat noční kojení a přitom dál ještě mnoho měsíců kojit přes den (dceři bylo 18 měs.). Myslím však, že by rodiče neměli zkoušet pevné objetí jen po zaslechnutí z rychlíku, ale v některé z těch knih si to opravdu přečíst, má to svá pravidla.
Ještě dvě krátké poznámky k tomu, co se zde v diskuzích objevuje o násilí dětí: Moc mne mrzí, když z různých příspěvků cítím jistou hrdost na to, co všechno nám ti naši malí drsoni dělají. Jsem přesvědčená, že záměrné násilí vůči rodičům i ostatním se opravdu nemá tolerovat a nedá se to přejít jen tak tím,že z toho vyrostou.
A druhá poznámka: Nechci podceňovat mnohaleté zkušenosti pediatrů, ale slyšela jsem už tak absurdní doporučení lékařů týkající se výchovy dětí, že si nemohu odpustit upozornění, že v oblasti dětské psychologie zpravidla nejsou lékaři o nic vzdělanější než my ostatní a rady udílí spíše na základě zkušeností s vlastními dětmi, což není nic moc odborného . V případě problémů s výchovou bych radu vždy hledala raději v knihách odborníků nebo u dobrého dětského psychologa, to přece není žádná ostuda, ale výraz zájmu! Hodně štěstí.

Ahoj Sylvo,taky se snazim sehnat jesle, pro zatim pouze na 5 dni v mesici,ale nejak zatim bez uspechu.
mohu poprosit o adresu a telefon.?
pripadne o reference? dekuji moc saxanka

Myslím, že jeden z důvodů tohoto chování by mohl být i snížený práh bolestivosti vašeho syna. Když i vyžaduje trochu bolesti, třeba ani nechápe, že ostatním to může vadit.