Názory k článku Otcovské fejetony: Slzy smutné sportovkyně

Co napsala Jitka, mi pomohlo pochopit, proč asi některé ženy udržují milenecký vztah, i když mají vcelku šťastné manželství...chápu proč, to ano. Ale, bohužel, to neznamená, že s tím souhlasím. Přátelství a vzájemné svěřování je pro mě nezbytností. Mám několik opravdu dobrých přátel mezi muži a naše vztahy jsou velmi blízké. Ale zároveň jsem si jistá, že nejosobnější a nejintimnější je to mezi mnou a mým mužem. Mohu mu říct všechno, dočista všechno bez obav.

Jsme spolu pět let, a proto možná řeknete, že za dalších deset budu třeba mluvit jinak. Ale na to bych nesázela. Pečlivě jsem se rozhodovala, Když jsem si ho "vybírala", stejně pečlivě jsem ho "otestovala". Znám ho. Je milý, laskavý, trpělivý ....naslouchá...v milování nám to klape.

Nechtěla bych mít milenecký vztah se dvěma muži. Nemohla bych zranit manžela. On ví, že byl a je jediný v mém životě a zdá se mi to tak správné. Dokáže mi dát všechno, co potřebuji, a proto jsem si ho vzala. Mít různé muže na různé činnosti mi nepřipadá ani čestné, ani vkusné.

Ale omlouvám se, že to vidím trochu černobíle...patrně to bude výchovou a také tím, že se mi podařilo mé představy o manželství naplnit!A.

Utěšuji tím svoje svědomí nikoli náhodou, nýbrž vědomě, záměrně (vím, že moje situace není OK - různě tu kolem o tom píšu), ale natolik úspěšně, že se manželovi zpříma do očí dívám snadno a ráda, má je pěkné.

Vim ze je to ma obvykla rada, ale jsem toho nazoru, ze nejlepsi by bylo kdybys zasla SAMA do manzelske poradny, a situaci tam rozebrala. Mozna ze mylim, ale uz z toho, ze jsi dala svuj pribeh k diskuzi a mne k posouzeni, mam pocit, ze zcela spokojena se vztahy ve kterych zijes, nejsi. Mozna, ze je to jen otazka casu, a vse se vrati do puvodnich koleji, ale prece jen, mam kamaradku s podobnym problemem, je pomerne nestastna a plna obav, ze se na jeji vztah prijde, jak bude reagovat manzel, jak deti, boji se ohrozit manzelstvi a nechce opustit milence (z trochu jinych duvodu- ale to nehraje roli) proste hraje dvojroli a neni ji v tom moc dobre, u ni doufam, ze jde jen o cas, kdy se vse zase usadi. Asi jsem se dala unest a vyjadrila spise negativni stanovisko, skutecne nemohu vedet jestli prave nevera neni to co udrzuje Tvuj vztah s manzelem v rovnovaze, at to zni jakkoliv absurdne, ze milenec ti dava neco ,co Ti umoznuje napr. snaset nejake manzelovi nedostatky. Ja vazne nevim a byla chyba se k tomu vubec vyjadrovat. Mohu Ti jen poradit, pokud mas pocit, ze jsi "rozpolcena" ( nenapada me na vhodnejsi vyraz, i kdyz to nezni moc pekne) mezi manzela a milence, bylo by dobre se poradit s nekym, kdo problematiku ovlada, s psychologem z partnerke poradny, po nekolikate upozornuji, ze nejen neni nutne tam chodit s manzelem, ale pokud nebudes chtit, aby to vedel (a obe jsme nazoru, ze by to dobre nebylo), tak se to nedozvi. Pokud jsi z mensiho mesta a nemas plnou duveru, da se na internetu najit poradna vzdalenejsi. Ver mi, ze vetsine psychologu jde o pomoc klientum a ne o jejich posuzovani, muzes sverit vse, jak to citis a neobavat se nejakeho skatulkovani.

Myslím, že výraz " s rezervou" je přesný pro situaci mého manželství. Nebo řekněme nadhled. Možná je to málo, možná na víc nemám. Co bys mi tedy poradila, když tě, Míšo, k tomu teď vyzývám?

Co se týká té poznámky, nenaštvala mě a možná na tom i něco je, mě osobně by nevěra určitě vadila. Já tady ale na nikoho neútočím, toto je diskuse a ne nějaká bitva. Snažil jsem se pochopit Marii, co ji k jejímu bizardnímu názoru vede a děkuji jí za to, že svůj postoj k nevěře takto otevřeně popsala. Chtěl jsem zde upozornit na to, že nevěra není jen porušením jakéhosi majetnictví partnera, ale znamená automaticky likvidaci určitých, pro mě důležitých, hodnot vztahu (důvěry a vzájemného pochopení - viz můj předchozí příspěvek). Tedy vztah mezi vzájemně nevěrnými (mající trvalý utajovaný poměr vně vztahu) nikdy nebude mít tu hloubku a hodnotu. Nicméně zde jasně vyplouvá na povrch, jak je pojem léska ošemetný a široký pojem, zahrnující blíže nedefinovanou směs citových vazeb, a pro každého to může znamenat něco jiného. Není-li v důsledku takové nevěry, kterou popisuje Marie vlastně žádné straně nějak ubližováno, není ani co kritizovat. Je to konečně docela zajkímavý příklad toho, že někteří lidí jsou prostě přirozeně polygamní, přijde jim to normální a nijak se tím necítí poškozeni. Existují i případy jakýchsi nesezdaných vícečetných manželství, která žijí v plné spokojenosti všech zůčastněných - proti gustu... Ovšem nám monogamně založeným by nikdo neměl brát právo vyjádřit nad něčím takovým údiv a vyslovit se ve smyslu, že nám by to vadilo.