Johana | •
|
(19.9.2003 13:50:29) Tedy pokud p. Karban považuje milostnou schůzku jen jako určitý druh tělocviku a manžel Marie se mu v tomto podobá, pak Marii chápu a plně souhlasím s jejím jednáním. Je totiž docela možné, že její rodina funguje tak dobře jen proto, že ona získává citovou podporu někde jinde. Kdyby jí manžel poskytl občas rozhovor co "jde přez srdíčko" a ne jen "tělocvik" asi by neměla potřebu hledat jinde. Mám doma něco podobného. Muž peníze donese, nechá se obsloužit, ale kdyby měl poslechnout můj názor nebo nedejbože dokonce cosi o citech nebo , tak to je, jak se vyjádřil, "moc práce". Takže se skutečně z projevu lásky stal ten "tělocvik". Co já bych dala za milence, co by byl ochotem se mnou třeba jen trochu mluvit!
J.
|
Misa3 |
|
(19.9.2003 16:38:37) Johano naprosto chapu, jak Ti je, proste mas pocit a patrne opravneny, ze se manzel odmita sverovat mluvit o cemkoli co se tyka cuitu a ze si pripadas velice osamela. Je to tezke, ja mela vzdy predstavu ,ze po zamilovanosti prvnich mesucu ci let manzelstvi, prijde kamaradstvi a spojenectvi, ktere je nahradi a v jinych oblastech naopak bude lepsi a spolehlivejsi nez jakkoliv hluboka zamilovanost. Mne muj model nevysel, protoze jsem nejdrive zila s muzem, ktery me citove tyral a pak si z opatrnosti vzala muze ( nyni jiz exmanzela)ke kteremu jsem citila kamaradstvi, a ktereho jsem mela rada, tedy pokud je treba to nejak diferencovat, ale nebyla jsem do nej zamilovana. Po mem onemocneni jsme se rozvedli, ale jak uz jsem nekolikrat psala nemela jsem mu to za zle, mel z me nemoci az patologicky strach...
Ted nevim touzis po lasce s veskerou jeji romantikou, nebo by stacilo pratelstvi a kamaradstvi? Pokud to druhe, asi bys mela tak nejak proniknout vic mezi lidi, pokusit se treba ozivit vztahy z mladi, a spis nez probouzeni patrnerskych vztahu, bych dala prednost kamaradstvi, a ozivila vztahy s davnymi kamaradkami kterym treba take jiz deti dospely a ony zustaly samy s nudicim se manzelem. Prevezla bys me kdybys odpovedela, ze kamaradek mas dost, ale touzis po one romantice, kterou muze dat jen vztah k muzi. Pokud je to tak, pak babo rad, protoze skutecne v manzelovi se tezko probudi ten, ktery by Ti tve sny naplnil, a dal Ti lasku. Vis ja se divam na lasku jako na cit pomerne kratkodoby a az nezdrave intenzivni a vzdy jsem mela dojem, ze az za nekoli let odezni nastane jiny hlubsi a ne tak hekticky vztah: kamaradstvi, ci pratelstvi, ktere muzes citit jen ke svemu partnerovi, vztah zalozeny na stovkach spolecne prozitych prihod, na vzajemne opore v tezkych chvilich nekoho z vas, ci vas obou, na radostech i trapenich s detmi atd. Pokud ve vasem vztahu nic takoveho neni a Ty to az zoufale postradas, bylo by dobre si z manzelem o veci zcela otevrene pohovorit, a nedes se, mozna i navstivit poradnu, podle meho nazoru je chyba v manzelovi, ktery prestat cokoli silnejsiho citit, a bere to jen jako domov jen jako utociste s veskerym zabezpecenim a z lasky zbyt telocvik vicemene pro zdravi a dobrou hladinu hormonu:-(( , a jaksi pozapomnel ze, i Ty jsi clovek ktery muze velice touzit po citu. Myslis, ze neexistuje moznost jak Vas vztah ozivit? Treba spolecna dovolena, kterou byste se po vzajemne dohode rozhodli venovat vzpominani na doby minule. Vylety do prirody, posezeni u ohynku( fakt nemam tucha jestli se to sni ci ne)navsteva nejakeho romantickeho mista, probuh nemusi jit o cestu kolem sveta, pekna dolovena by se treba dala poridit i nekde v malem hotylku uprostred prirody. Vratit se po letech tam, kde jste spolu byli poprve a vse si znovu projit. Myslis, ze by skutecne jakeholi pokusy o "resuscitaci" jsou ztracene predem? Ja neradim, ja se ptam, skutecne neni nadeje ze bys manzelovi vysvetlila, ze jeho lhostejnosti trpis a ze bys rada trochu citu lasky romantiky, vzpominek, popovidani atd. Neni skutecne ani spetka nadeje, ze by se zamyslel a snazil se to pochopit? Skutecne casy se meni a lide s nimi, ale nezustalo skutecne nic, na cem by se dalo rozvinout alespon to partnerske pratelstvi? Jak rikam skutecne nevim ( a ani nemohu vedet)jaka situace je a tohle n e m a byt zadne m e n t o r o v a n i, pokud odpovis, ze nezustalo, budu si jista, ze ses o to pokousela, ale skutecne Te Tve pokusy jen jen roztrpcily a zklamaly. Pak bych znala situaci a mohla bych se pokusit o radu, pokud o ni stojis, pokud ses chtela jen sverit, a mela bys naopak neprijemny dojem, ze se Ti nekdo moc plete do zivota, omlouvam se. Je to fakt deformace, pokud mam pocit, ze by situace sla nejak vylepsit, neda mi to a ptam se, takze, moc prosim neber to ve zlem.
|
Johana | •
|
(23.9.2003 8:49:15) Miso, díky za odpověď. Já měla strach, že se na mě všechny vrhnou a rozcupujou mě jak starou deku. Já jsem samotářka a kamarádky nemám. No prostě nemám, ale ani je nepostrádám. Jsem tak zvyklá už od dětství, kdy jsme se přestěhovali a já nedokázala zapadnout do jiného kolektivu a místo toho jsem se stáhla do takové ulity soukromí. Tedy nebyla jsem úplně sama, ale kamarádství jsem uzavírala jen opatrně, nedůvěřivě a zřídka a proto asi byla tak křehká. Taky to má svoje výhody. Když člověk hledá pomocnou ruku, tak výhradně na konci své paže a nelituje se. Prostě ať už to vypadá jakkoliv divně, zas až tak mi nevadí, že nemám kamarádky. Ono totiž ani nemám ve svém okolí mnoho žen, které by se chtěly zajímat třeba o počítače nebo programování. Já ani u chlapa nehledám pomoc. Proč taky ? Uživím se i sama obstojně, domácnost a starost o dům a zahradu spadne stejně na mě. No a tady jsme právě u jádra věci. Já skutečně nepotřebuju chlapa na práci, ale na tu romantiku a taky duševní oporu, kterou snad může poskytnou jen ten, kdo s tebou žije. Že to postrádám to jsi vystihla naprosto přesně. Nějaká dohoda nemá cenu. Zkoušela jsem. Můj muž ani za zlaté tele nedokáže pochopit, co je špatně. Vždyť jemu nic nechybí, tak co si vlastně vymýšlím. No jo - je jeho nejčastější odpověď - ty se máš moc dobře a pálí tě dobré bydlo nebo - jsi moc náročná. Už se ani neptám co myslí tou náročností, doprčic, vždyť já si i ty šaty co nosím šiju sama a když potřebuju skříňku do koupelny, tak ani neuvažuju o truhláři a jdu si koupit přířezy, pár vrutů a smontuju si jí taky sama. Když jsem onehdá viděla ceny kostýmů v běžném obchodě, tak mne málem omývali, za tu cenu ušiju i tři. Protože na mužskýho se musí mluvit přímo a jasně, zkusila jsem mu jednou přímo říct, že bych v ložnici chtěla slyšet nějakou tu něžnost, no a to jsem skutečně uslyšela, že "to je moc práce". Romantickou dovolenou ve dvou jsme prožili letos v létě. Autem po Evropě. Já blb si ještě třetí den dovolené myslela, že třeba jeden den pojedeme, pak se ubytujeme a třeba se projdeme po okolí nebo se vykoupeme v moři a za dva tři dny pojedeme zase dál. Já naivka. Jeli jsme prakticky v kuse. S výjimkou asi tří dnů, jsme skutečně jeli každý den od rána od osmi bez přestávky až do osmi devíti večer. Bez oběda, bez svačiny, v autě jen zteplalá minerálka. Víš jaké teploty byly letos v létě. Mého muže jízda autem baví. Vyjadřoval pouze podiv nad tím, že mne ne a že si mám užívat pohled na měmící se krajinu kolem a z čeho tak asi můžu být unavená, když přece řídí on. Já byla v šoku. Ani ne nad tím horkem a že mám hlad. To se dá brát jako odtučňovací kůra. Ale nad ním. Proboha je možné, že člověka nenapadne, že když někdo jede vedle mne v autě, může dostat po deseti hodinách nepřetržité jízdy hlad ? NENAPADNE. Dneska vypráví okolí, že jsme prožili báječnou dovolenou a já, světe div se, spokojená nebyla. Takže matce jsem vysvětlila, jak se věci měly, a do okolí je mi houby. Na další vysvětlování už nemám sílu. Asi se teď ptáš, proč s ním tedy žiju. Já taky nevím. Po té dovolené jsem o tom už taky začala pochybovat. Nejspíš proto, že je mi hloupé vyhodit z baráku člověka, co mi kdysi pomohl. A taky asi zvyk a obava, že bych mohla zůstat na stará kolena úplně sama. Blbost, co ? Vždyť ženský mužskýho zpravidla o dost přežije a tak zůstane sama stejně. Jsem trouba ?
|
|
Johana | •
|
(23.9.2003 8:49:17) Miso, díky za odpověď. Já měla strach, že se na mě všechny vrhnou a rozcupujou mě jak starou deku. Já jsem samotářka a kamarádky nemám. No prostě nemám, ale ani je nepostrádám. Jsem tak zvyklá už od dětství, kdy jsme se přestěhovali a já nedokázala zapadnout do jiného kolektivu a místo toho jsem se stáhla do takové ulity soukromí. Tedy nebyla jsem úplně sama, ale kamarádství jsem uzavírala jen opatrně, nedůvěřivě a zřídka a proto asi byla tak křehká. Taky to má svoje výhody. Když člověk hledá pomocnou ruku, tak výhradně na konci své paže a nelituje se. Prostě ať už to vypadá jakkoliv divně, zas až tak mi nevadí, že nemám kamarádky. Ono totiž ani nemám ve svém okolí mnoho žen, které by se chtěly zajímat třeba o počítače nebo programování. Já ani u chlapa nehledám pomoc. Proč taky ? Uživím se i sama obstojně, domácnost a starost o dům a zahradu spadne stejně na mě. No a tady jsme právě u jádra věci. Já skutečně nepotřebuju chlapa na práci, ale na tu romantiku a taky duševní oporu, kterou snad může poskytnou jen ten, kdo s tebou žije. Že to postrádám to jsi vystihla naprosto přesně. Nějaká dohoda nemá cenu. Zkoušela jsem. Můj muž ani za zlaté tele nedokáže pochopit, co je špatně. Vždyť jemu nic nechybí, tak co si vlastně vymýšlím. No jo - je jeho nejčastější odpověď - ty se máš moc dobře a pálí tě dobré bydlo nebo - jsi moc náročná. Už se ani neptám co myslí tou náročností, doprčic, vždyť já si i ty šaty co nosím šiju sama a když potřebuju skříňku do koupelny, tak ani neuvažuju o truhláři a jdu si koupit přířezy, pár vrutů a smontuju si jí taky sama. Když jsem onehdá viděla ceny kostýmů v běžném obchodě, tak mne málem omývali, za tu cenu ušiju i tři. Protože na mužskýho se musí mluvit přímo a jasně, zkusila jsem mu jednou přímo říct, že bych v ložnici chtěla slyšet nějakou tu něžnost, no a to jsem skutečně uslyšela, že "to je moc práce". Romantickou dovolenou ve dvou jsme prožili letos v létě. Autem po Evropě. Já blb si ještě třetí den dovolené myslela, že třeba jeden den pojedeme, pak se ubytujeme a třeba se projdeme po okolí nebo se vykoupeme v moři a za dva tři dny pojedeme zase dál. Já naivka. Jeli jsme prakticky v kuse. S výjimkou asi tří dnů, jsme skutečně jeli každý den od rána od osmi bez přestávky až do osmi devíti večer. Bez oběda, bez svačiny, v autě jen zteplalá minerálka. Víš jaké teploty byly letos v létě. Mého muže jízda autem baví. Vyjadřoval pouze podiv nad tím, že mne ne a že si mám užívat pohled na měmící se krajinu kolem a z čeho tak asi můžu být unavená, když přece řídí on. Já byla v šoku. Ani ne nad tím horkem a že mám hlad. To se dá brát jako odtučňovací kůra. Ale nad ním. Proboha je možné, že člověka nenapadne, že když někdo jede vedle mne v autě, může dostat po deseti hodinách nepřetržité jízdy hlad ? NENAPADNE. Dneska vypráví okolí, že jsme prožili báječnou dovolenou a já, světe div se, spokojená nebyla. Takže matce jsem vysvětlila, jak se věci měly, a do okolí je mi houby. Na další vysvětlování už nemám sílu. Asi se teď ptáš, proč s ním tedy žiju. Já taky nevím. Po té dovolené jsem o tom už taky začala pochybovat. Nejspíš proto, že je mi hloupé vyhodit z baráku člověka, co mi kdysi pomohl. A taky asi zvyk a obava, že bych mohla zůstat na stará kolena úplně sama. Blbost, co ? Vždyť ženský mužskýho zpravidla o dost přežije a tak zůstane sama stejně. Jsem trouba ?
|
Misa3 |
|
(23.9.2003 18:45:18) No Johanko, proc by Ti mel nekdo neco vytykat, je to spis trapeni, nez neco co by okoli popouzelo. Skutecne k urcite casti never, dochazi proto, ze muz proste zapomene, ze ma vedle sebe nejen citliveho cloveka, ale vubec cloveka. Nekdy mam pocit z toho, co licis, ze Te bere jaou soucast bytu a "neco" s cim absolvoval dovolenou.
Je tam trochu rozpor, pusobis jako velmi razna a na okoli nezavisla zena, proste ( prosim, te tohle neber jako neco vtiraveho, ale mne to vazne zajima) proc jsi v tom aute, po hodinach a hodinach mijejici se krajiny( tohle mohl klidne absolvovat nekde na pocitacove simulaci a mohli jste jeste podstatne usetrit) proc jsi mu nerekla TAK TOHLE TEDA NE, MAM ZIZEN, MAM HLAD, CHCI SI SKOCIT NA ZACHOD, PROJIT SE PO OKOLI, VYKOUPAT SE V MORI, PROLEZT TAMHLE TU VESNICKU, KOUKNOUT CO TO TAMHLE MAJI ZA KERAMIKU...ATD. On to nevnimal nebo na to nereagoval, nebo to bylo "no co porad mas, vzdyt jsme tuhle( pred 5 hodinami) staly skoro dvacet minut..."(?) Prosim, Te neber to jako kritiku, ja to tak skutecne nemyslim, ale proc nezareagoval na Tvou predstavu dovolene, a proc Te vubec nevzal na vedomi jako spolucestujiciho? Jinak nechci bych baba sudice, ale nevidim to moc dobre, spojuje Vas prilis malo veci, nez aby to mohlo vydrzet az do stari( jo jo vim ,ze tohle nemuzu vedet, a ze se urcite ozve nekdo, kdo takhle zije / a skripe zuby/ poslednich tricet let)Ale proboha proc? Jsem posledni kdo by nabadal k nevere a rozpadu manzelstvi, ale mam pocit, ze v tomhle bych tedy taky nezila moc dlouho, pokud by deti nebyly odrostle, lze uskutecnit jeste tzv. tichou dohodu, kdy kazdy z partneru si jaksi jde po svem, toho druheho neurazi a neuvadi do trapnych sitauci pred okolim, ale zije si po svem. Abychom to zase nehnaly tak daleko, co treba samostatna dovolena? Nepripadala by v uvahu? Pokud ne, tak proc? Mozna nerada sama cestujes, ale proc si nenasetrit na tyden dva v nejakem hotylku, treba i po, ci pred sezonou courat se po okoli fotit nebo jinak travit cas a poradne si od celorocni ponorkovky oddechnout. Pokud jsem to pochopila, tak Tvuj manzel vubec nevzal na vedomi, ze se Ti dovolena nelibila, budi to dojem, ze vychazi ze zajimaveho postoje, ze co se libi jemu, musi se automaticky libit i ostatnim a pokud rikaji neco jineho, tak proto, ze maji momentalne spatnou naladu, protoze lepsi dovolenou nez si prave uzil on, si proste uzit nejde. No jo, uz zase radim, ale postavila bych se na zadni a dosahla alespon samostatnych dovolenych, konecne nekdy si clovek odpocinout musi...tak co takhle o dovolene. proste ho primet, aby vnimal, ze to co rikas neni plodem spatne nalady, ale toho zes o tom hodne premyslela, a naprosto klidne mu rict, ze pristi dovolenou stravis sama. Ja to skutecne nemyslim ironicky, ale brani tomu neco? Je treba diabetik, nebo kardiak, proste nekdo, kdo s sebou nekoho potrebuje pro pripad, ze by se mu udelalo zle? Zarlis na nej, nebo on na Tebe a pri predstave, ze ten druhy travi dovolenou sam, se on nebo Ty trapite? Nebo mas pocit, ze samostatna dovolena by byla cestou k rozchodu? Ja si myslim, ze zdaleka ne. Znovu ani jednu vec nemyslim ironicky, i kdyz o nekterych pisi trochu zertovne, abych tema odlehcila. Je tu jedna vec o ktere premyslim, muze byt romantika ve vztahu i po mnoha letech? Ja bych velice rada slysela, ze ano, protoze to by dodavalo urcitou nadeji, ze se do vaseho vztahu treba vrati az manzel skutecne pochopi, ze jsi opravdu nestastna a trapis se. Ale co kdyz ne? Co kdyz se skutecne casem vytraci laska a zustava jen partnerske pratelstvi( podle mne by to byl spis ideal, protoze vztah uz neni tak krehky, uz neco snese, uz v nem neni jen to jedine tema ale i stovky vzpominek, vseho co jste spolu zazili, mate svou vlastni rec, drobne narazky, kterym se treba smejete, a ktere nikdo jiny ve spolecnosti nechape, stovky krasnych, ale i zlych vzpominek, ktere jsou cenne, protoze jsem stali pri sobe a spolu prozili neco tezkeho. Nic takove tam neni, ani nejde probudit? Nepochybuji zes udelala vse cos mohla, nebo premyslis co by se jeste dalo udelat, ale je druha strana( manzel skutecne tak zakovteny ve svych pocitech, ze te v tomhle vubec nebere a nama tuseni o cem mluvis? Co to znamena, ze by trocha projevene lasky znamenalo prilis namahy? Ty chces aby Te nosil v naruci pres prah?( promin to byl vtip) ale o jake namaze to proboha mluvi, o tom ze by Ti musel rict par laskyplnych slov? Takze rada tety Sally:-))), pokus se z nej dostat co nejvic, jak si vas vztah predstavuje citove, co vlastne ctiti, jestli jen nerad o citech mluvi, ale je schopen je projevovat jinak( Kytka, drobny darek atd/ podle popisu spolecne dovolene, by me to ponekud udivilo, ale koneckoncu zas uplne vylouceno to neni. Udelej si jasno jestli skutecne nic neciti, nebo ma jen pocit, ze by to byl trapas o tom mluvit a pak pouvazuj o tom zbytku a to i o spouste let spolecne budoucnosti, rozhodne bych navrhovala, abyste se o tom pokusili promluvit pod vedenim nekoho zkuseneho, no jo, to jsem cela ja, myslim terapeuty v partnerske poradne. Pokud manzel odmitne, pokusit se mu vysvetlit, ze se takhle velice trapis a pokud ne on tak Ty rozhodne potrebujes radu a pomoc. Krom toho tam nemusite jak siamska dvojcata, pokud on odmitne, muzes se objednat u psychologa( ja bych doporucovala spis psycholozku) a pohovorit s ni o tom, jak Ti tento problem nici zivot. A jeste jedna vec psycholog nemusi byt napoprve ten pravy orechovy, takze pokud nebudes spokojena, najdi dalsiho a zkus to znovum az skutecne objevis nekohom kdo Ti bude rozumet a pomuze. Tohle je velice dulezite !!! nema cenu chodit nekam a k nekomu komu neveris a kdo Te nechape. Ahojky. Moc drzim pesticky a jsem presvedcena ze si s tim poradis, nemusi to byt ze dne na den, ale ze jsi natolik silna, ze to zvladnes. Pokud by sis chtela dopisovat, klidne mi klikni na ikonu, nebo mi napis na mailovou adresu. Pa a drz se. Misa2 P.S.Omlouvam se za preklepy, snad je to citelne.
|
Misa3 |
|
(25.9.2003 2:17:21) Jak jsem uz napsala, nemyslim si ze by cela vec byla tak jednoznacna a nelibi se mi jak je odsuzovana zena, ktera nema nejsmenis moznosto rict ok veci svuj nazor nebo vse co se o ni rika v clanku upresnit. Takze znuvo, at odsoudis sokoli a s jakoukoli vehemenci , nikdy tim neziskas stoprocentni jistotu, ze bys s Tobe nebo Tvym blizkym vec, ktera se Ti tak protivi vyhnula. Ja mse pracovala s lidmi roky a dodens si nejsem jista co dobreho nebo naopak zleho by kdokoliv z nich mohl udelat. Satkavam se se sobectvim v hlouposti ci povercivosti takoveho stupne, ze se mi zda vic nebezpecna nez ciny anektickyhc psychopatu. A jeste jeden pribeh: Muj stryc pracoval jako pochuzkar, v jeho "rajonu" ubodal muz ktery zesilel zenu, bylo to na ostruvku tramvaje v 6,15 rano, kolem stalo asi pet sest lidi. nekdy si rikam ze z "divaku" tohoto, typu mam vetsi strach nez z toho mentalne vysinuteho muze. Ale opet nemohu je odsoudit, mam za to ze bych se pokusila neco udelat, uz proto ze mam ze smrti a bolesti mensi strach nez druzi (jsem na to uz dost zvykla) aleů nevim to jiste, je mozne, ze bych byla z nich prave ta nezbabelejsi, takze i kdyz to odsuzuji, nemohu zarucit, ze bych to nikdy neudelala a proto NA JAKEKOLIV ODSOUZENI NEMAM ZADNE PRAVO. Nemyslim, si ze by to byl alibismus, ale chapu, ze Ti to tak muze pripadat.
|
Sosan | •
|
(25.9.2003 9:40:34) Míšo2, já chápu, co se mi snažíš říct, ale ty nechápeš mě. Především se bavím s tou Marií, která se sama ozvala v diskusi, že sice není TA Marie z článku, ale jinak prožívá totéž. Ta se samozřejmě bránit může, protože je v diskusi přítomná. Pak také nepíšu, "Podívejte se, jak je ta Marie hrozná, že je nevěrná.". Píšu, že si myslím, že k manželovi a rodině nemá dobrý vztah, když žije s milencem, to je konstatování, nikoliv odsuzování. Zajímá mě její názor, jak to cítí ona. Pro mě je v manželství velmi důležitá vzájemná důvěra a vzájemné porozumění - pokud tam není, těžko lze o vztahu hovořit jako o lásce, pak je to jen vzájemné využívání - ale je to už jen život vedle sebe, ne spolu. Nevěra totiž likviduje jak vzájemnou důvěru, tak vzájemné porozumění. Nemůžu důvěřovat někomu, kdo mi lže a nemůžu chápat někoho, kdo přede mnou tají nějakou, pro něj velmi důležitou, skutečnost. A o to porozumění se Marie připravuje i ve fázi, kdy se nevěra ještě neproflákla. Jediné férové řešení je, aby o nevěře manžel věděl a toleroval jí. Kdyby i pak dokázal Marii milovat a toleroval by jí to, klobouk dolů. Ale na to bychom se museli zeptat jeho.
|
babi_ |
|
(25.9.2003 16:10:34) Trošku mě nadzvedlo to přirovnání "hadr na podlahu", a musím opakovat, že vztah k manželovi a dětem mám láskyplný. Nicméně je pravda, že absolutní vzájemná důvěra mezi námi s manželem není v tom smyslu, že bych se mohla svěřit s každým trápením, tedy i s tím, které výjimečně může přinést vztah s milencem. ALE ve všem ostatním ta důvěra je, hlavně v zásadních věcech - a teď je důležité pro diskuzi zde, co kdo považuje za zásadní věci. Tedy pořadí hodnot. U nás: láska a vzájemná podpora mezi manželi a dětem, sex až potom, materiální zabezpečení neřešíme, dokud máme kde bydlet a jak zaplatit jídlo a kroužky dětem... Stran lhaní: prakticky jde pouze o zcela výjimečné okamžiky, kdy dojde na sex s milencem - cca třikrát za rok, ale je to hodně různé, byly i roky, kdy jsme to zvládli bez toho, a o takových setkáních s milencem tedy manželovi nevyprávím úplně všechno. Jinak o všech setkáních s přítelem můj muž ví, a ví také, že ten přítel pro mě opravdu dost znamená. Zda s ním spím či nikoli s manželem neprobírám, předpokládám, že on předpokládá, že tam ten sex není. Já na druhou stranu nepátrám po tom, jak přesně probíhají cca jednou za rok akce, na kterých můj manžel sdílí jeden stan s přítelkyní. Z obou stran je tu ovšem oprávněný předpoklad (známe se s mužem velmi dobře), že i kdyby něco, pohlídáme věci týkající se zdraví a nechtěných těhotenství, žádné citové nabourání našeho vztahu se nikdy nekonalo. Nabízí se samozřejmě předhození skutečnosti, že tedy hrajeme určitou pokryteckou hru, jsme oba nečestní, amorální, atd... Mohu Sosana i jiné ubezpečit, že mě to trápí, bojuju s tím, ale zatím lepší řešení, než jak poměrně šťastně žijeme nyní (A NENÍ TO ROZHODNĚ ŽÁDNÉ PŘEŽÍVÁNÍ VEDLE SEBE), nevidím. Budu-li čestná a manželovi vyklopím i detaily z některých setkání s přítelem, o kterých zatím neví, naprosto zbytečně (z mého pohledu) mu ublížím, rozejdu-li se definitivně s přítelem, budu hodně trpět (už jsme to zkoušeli) a na život rodiny to nezůstane bez negativního vlivu. Tak to, Sosane, cítím já.
|
Misa3 |
|
(27.9.2003 16:37:29) Sosane priznam se, ze Ti asi dluzim onluvu, skutecne jsem se domivala ze neustale utocis na vicemene nezamou pani Marii, o ktere skutecne nic nevime. Pokud se tyka druhe Marie,neodvazim se jeji problemy hodnotit jednatk proto ze me k tomu nevybidla, a jednak proto ze tomu skutecne vubec nerozumim, ja bych skutecne nedokazala zit s druhym cloveku s urcitou rezervou, a mit temata, ktera by byla tak velmi vyznamna a pritom naprosto tabu. Ale je mozne, ze pravdu ma i Marie a ze jeji manzelstvi tim nijak netrpi. i kdyz uprimne receno pochybuji ze by se v manzelskem trojuhelniku komukoli dobre zivlo i pre to ze o nem nema vubec tuseni, musi tam byt neco co o jeho existenci napovida. Mam spis konkretni radu za zadnych okolnosti manzelovi s svem vztahu nerikej. pokud si nechces rozbit manzelstvi, asi by se ho to velice hluboce dotklo a naprosto by nevedel kdy a v cem Ti muze jeste verit, coz je asi to co ma na mysli Sosan. Takze prece jen jsem rekla svuj nazor, omlouvam se, ja nikdy v podobne situaci nezila a je mozne, ze ji skutecne nerozumim.
|
Marie, dvě děti | •
|
(2.10.2003 14:29:06) Myslím, že výraz " s rezervou" je přesný pro situaci mého manželství. Nebo řekněme nadhled. Možná je to málo, možná na víc nemám. Co bys mi tedy poradila, když tě, Míšo, k tomu teď vyzývám?
|
Marie, dvě děti | •
|
(2.10.2003 14:32:53) Samozřejmě že manželovi nic, co by ho mohlo ranit, nevyzradím, dokázala jsem to už 21 let, tak už to asi vydržím do smrti. Je to prostě můj problém, ne jeho.
|
|
|
Misa3 |
|
(2.10.2003 15:31:00) Vim ze je to ma obvykla rada, ale jsem toho nazoru, ze nejlepsi by bylo kdybys zasla SAMA do manzelske poradny, a situaci tam rozebrala. Mozna ze mylim, ale uz z toho, ze jsi dala svuj pribeh k diskuzi a mne k posouzeni, mam pocit, ze zcela spokojena se vztahy ve kterych zijes, nejsi. Mozna, ze je to jen otazka casu, a vse se vrati do puvodnich koleji, ale prece jen, mam kamaradku s podobnym problemem, je pomerne nestastna a plna obav, ze se na jeji vztah prijde, jak bude reagovat manzel, jak deti, boji se ohrozit manzelstvi a nechce opustit milence (z trochu jinych duvodu- ale to nehraje roli) proste hraje dvojroli a neni ji v tom moc dobre, u ni doufam, ze jde jen o cas, kdy se vse zase usadi. Asi jsem se dala unest a vyjadrila spise negativni stanovisko, skutecne nemohu vedet jestli prave nevera neni to co udrzuje Tvuj vztah s manzelem v rovnovaze, at to zni jakkoliv absurdne, ze milenec ti dava neco ,co Ti umoznuje napr. snaset nejake manzelovi nedostatky. Ja vazne nevim a byla chyba se k tomu vubec vyjadrovat. Mohu Ti jen poradit, pokud mas pocit, ze jsi "rozpolcena" ( nenapada me na vhodnejsi vyraz, i kdyz to nezni moc pekne) mezi manzela a milence, bylo by dobre se poradit s nekym, kdo problematiku ovlada, s psychologem z partnerke poradny, po nekolikate upozornuji, ze nejen neni nutne tam chodit s manzelem, ale pokud nebudes chtit, aby to vedel (a obe jsme nazoru, ze by to dobre nebylo), tak se to nedozvi. Pokud jsi z mensiho mesta a nemas plnou duveru, da se na internetu najit poradna vzdalenejsi. Ver mi, ze vetsine psychologu jde o pomoc klientum a ne o jejich posuzovani, muzes sverit vse, jak to citis a neobavat se nejakeho skatulkovani.
|
Marie, dvě děti | •
|
(3.10.2003 10:20:57) Stran návštěvy poradny. Je to se mnou jako s kuřákem - vím, že je to špatně, ale ještě nevím, jestli to chci skončit. S psychology mám určité zkušenosti, v zásadě tlačí člověka k tomu, aby si ujasnil, co chce, což já tedy přesně právě nevím. A pozor. Původní stav je tento stávající. Nejdřív byl přítel, pak teprve budoucí a teď nynější manžel. Naše manželství nezná žádný původní stav bez přítele.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|