Názory k článku Jak jsme dělali workshop aneb otevřený dopis Lucajdě

Jani, já bych se být tebou nějak nezatěžovala vysvětlováním a osvětlováním tvé výchovy. Stejně je to vždycky na té mamině a taťkovi. Mě je tvá výchova sympatická a asi půjdeme podobnou cestou. Zatím jsme čtyřměsíční, ale už jezdíme s naší Valerkou po staročeských jarmarcích (manžel vyrábí šperky) a někdy mi přijde, že je tam šťastnější než doma. Uvidíme jak to budeme zvládat v dalším roce.
Měj se moc krásně a doufám, že nám to setkání v příštím roce vyjde. Jenom se chci zeptat jak je to s účastí tatínků.

Sosane, ale ta akce byla u nás doma a u nás se nepřezouváme na zahradu. Návštěva se přezouvala a problém je v tom, že maminka návštěvy měla strach, aby se jejich holčička nepřestala přezouvat i potom doma.

1) Nežádám po dítěti, aby se na zahradu přezouvalo pokud neprší, protože i já s manželem chodíme v pantoflích nesčetněkrát za den tam a zpět – nežijeme zkrátka zavření v domě, ale používáme rovnocenně i zahradu (v létě dveře často nezavíráme ani na noc, aby k nám moh proudit čersvej vzduch). O tom, že v mnoha zemích se lidé nepřezouvají vůbec, ani nemluvě.
2) Sušenky naše dítě před obědem může, protože i my jíme kdy máme chuť a na co máme chuť. Netrpí ani podvýživou ani nadváhou.
3) Na stůl obvykle neleze, ale je zvyklej kreslit si na zemi, takže když jsme dali kvůli Tonče papíry nezvykle na stůl, vylez si k nim do polohy, na jakou je zvyklej. Nicméně měli jsme tu na návštěvě ročního kluka, kterýho jeho rodiče dávají jíst na stůl, protože si tam sám moh vybrat co bude jíst a pít a nijak mě to nepohoršovalo.
4) Na studenou vodu je Záboj zvyklej odmala a nikdy po ní neměl ani rýmu.
5) Na zadek nedostává, protože bych byla ráda, aby pochopil proč se některý věci nedělají – např. s nožem se neběhá, protože bys moh zakopnout a ublížit si a ne proto, že bys moh dostat na zadek. Za ty dva roky, co mu jsou pochopil bez fyzických trestů spoustu důležitých věcí, takže nemyslim, že bych tim bránila jeho zdárnému vývoji.
6) Dudlík máme mezi hračkama. Naše děti ho nepoužívají, nicméně mohou, pokud by měly zájem.
7) Drobný předměty jsme z jejich dosahu nikdy neodstraňovali a oni se sami učí jak s nimi adekvátně zacházet. Nikdy jsme neměli žádnou nehodu, nicméně nepochybuju, že když si dítě s korálkem hraje, máma se lekne a vykřikne něco jako „ježišmarja, vyplivni to“, může se lehce stát, že dítě se lekne a korálek (v horším případě něco opravdu nebezpečného) spolkne. Období, kdy by si děti strkaly korálky do nosu či uší u nás zatím nenastalo, takže je předčasné to řešit.
8) Koupeme se každý den a drogy dětem nenabízíme, ale hodláme je o nich pravdivě informovat. Sami jsme občasnými uživateli měkkých přírodních drog (i když já vzhledem k těhotenstvím a kojení už si to téměř nepamatuju) a rozhodně nám to nijak nerozložilo osobnost, nepřišli jsme o přátele, rodinu atp.

Jo, jo, jsem všude. To je tak, když děti spí, taťka je v práci a já mám pocit, že se potřebuji vykecat.
Jinak BINGO! Jsem taky z HK. Naše MC se jmenuje Domeček. A vzhledem k tomu, že se Sedmikráskou i Žirafou občas spolupracujeme je docela možné, že se známe.
Co se vandru do Litic týká, zatím nemám přesně ujasněný termín. Jediné co zatím vím je, že to bude poslední srpnový týden a nebude to ve čtvrtek. Já teď mám už i nějaké pracovní povinnosti a taky zařizování kolem rozjezdu nového školního roku Domečku, takže když se mi ozveš na mail pošlu Ti včas veškeré informace a také program našeho MC. Ten náš vandr je tedy tak trošku i testem operativnosti.
Jinak ještě díky za nabídku na kemp. Každá se šikne. Snažíme se jezdit každý rok jinam a poznávat dosud nepoznané a vidět neviděné. Změna je život.
Takže náš mail: mc.domeček@seznam.cz
Ahoj a těším se

Heřmanko, před chvílí jsem ti psala na jiném místě a najednou koukám, že jsi všude. Protože místopisně nejsem tak daleko, mohla bych poprosit o kontakt na vaše MC ? Já jsem členkou MC v Hradci Králové, možná bychom mohli navázat spolupráci. Jestli budeš mít chuť, dej mi vědět. Ten Litický vandr by mě docela zajímal, od nás to není tak daleko.