Názory k článku Spravedlnost...

Jelikož po matuře plánuji psychologii nebo žurnalistiku, vypůjčila jsem si o tom to knihu. Napsala jí Julie Gregoryová a jmenuje se Bezradnná. Je o spisovatelce, která v dětství byla tímto způsobem týraná. Moc dopuručuji

A to se u nás prodávají střevní bakterie někde v shopu? Že bych si taky něco pořídil - podle Vás to asi bude hračka pane Petře...

www.neviditelnypes.cz, oprava ,

Ahoj Petre, ja taky nevim, co a jak bylo, ale vzhledem k tomu, ze i mou maminku, kterou znam preci jen za tech mych 28let zivota ponekud lepe, nez nejaky lekar, ktery ji videl par dni v nemocnici, obvinili s podobne psychicke poruchy,a tak se tak nejak priklanim k tomu, ze je vse mozne, i to, ze to obvineni je nespravedlive. Jak rikas lekari nemusi vzdy najit pricinu, s tim se neda nic delat, ale ja mam pocit, ze kdyz se jim tohle stane, tak pak ziskaji jakousi averzi vuci tomu otravnemu pacientovi, ktery se porad nechce smirit s tim, ze kdyz ma kuprikladu bolesti, tak je z jejich hlediska proste zdravy a porad za nimi chodi a obtezuje. Je pravda, ze moje mamca si uz nekolik let ztezuje na ruzne zdravotni problemy a sveho casu, kdyz jeste doufala v odhaleni a vyleceni priciny, stravila hodne casu chozenim po doktorech a byla nekolikrat na operaci, ale to mi pripada tak nejak logicke, kdyz ma clovek problemy. Spis me pak zarazilo, kdyz na ni pak v jedne nejmenovane nemocnici lekar kricel, ze ho uz otravuji lide jejiho typu, kteri na sebe chteji jen upoutat pozornost a ve skutecnosti jim nic neni, jen jim vyziraji nemocnice a ubiraji jejich drahoceny cas a kdyz se nato moje matka rozbrecela, protoze cely jeji pobyt se nesl ze strany lekaru v podobnem duchu a uz to proste psychicky nezvladla, tak ji okrikl, at nerve, protoze on na to nema naladu. Jsou na to svedci ze strany pacientu a nelekarskeho personalu. Ostatni pritomni lekari uznali (i pan primar), kdyz jsem si pro ni jela, ze chovani pana doktora bylo trochu nevhodne, a meli nejvetsi obavy o to, jestli to nechci nekde virit + nam pri odchodu (nechapu proc, kdyz je byla moje matka zdrava), aby jim podepsala revers, ze odchazi na vlastni zadost, bez jejich pricineni...... To jim samozrejme nepodepsala a posleze jsem mela telefonicky rozhovor se samotnym mistnim panem primarem na tema jak pomoci me mamince a doporucoval mi nejlepsi specialisty, kteri by ji mohli znovu vysetrit. Bohuzel vysledek je takovy, ze moje maminka je ted opravdu po tomto a predchozich nekolika podobnych narcenich v takovem stavu, ze je na tom opravdu uz i psychicky spatne a nikdo uz ji pres bolesti nedonuti k lekari vkrocit. Zajimave take je, ze ted uz ji tretim rokem obesilaji nalehavymi zasilkami, aby se dostavila k lekari, kde kdysi byla na vysetreni jater s tim, ze maji podezreni na zhoubny nador + se ukazalo z dalsiho vysetreni, ze trpi bolestivym onemocnenim endometriozou, nicmene lekari svym pristupem k ni dostahli toho, ze ona uz za zadnou cenu nikam nechce jit a tak jen trnu, jak to s ni dopadne a doufam, ze podezreni je opravdu jen podezreni. Musim dodat, ze ja sama vylozene spatne zkusenosti z lekari nemam (az na to, ze jsem v 10letech malem umrela v nemocnici, diky jedne mile sestre a pak se me jednou jeden pan doktor zeptal, jestli jsem uplne psychicky v poradku, kdyz jsem za nim chodila asi 1,5 roku s tim, ze mam porad dokola v urcitych intervalech vysoke horecky, ktere dosahovali 41 stupnu, prestal se me ptat, kdyz mu z hematologie poslali vysledky me krve a dodnes tam musim dochazet), jenomze ja jsem se oproti moji mamince, vzdycky za vsech okolnosti citila fyzicky dobre, takze jsem nemela potrebu se tim nejak vic zabyvat a navic to vzdycky beru jen jako problem nejake urcite osoby v lekarskem prostredi a ne jako lekaru obecne, a proste nekdy nekde narazite na hlupaka, jindy zase na super cloveka a to v kazdem oboru. Zase na druhou stranu mam i naopak velmi dobre zkusenosti z porodu a z personalem na hematologii, kam chodim apod.,takze podle meho mineni je to vzdycky v lidech, ale verim tomu, ze pokud dojde ze strany lekaru k chybe, tak pri sobe drzi a ze je mozne i to, ze misto pomoci se muzete, pokud budete mit smulu setkat misto s podanou pomocnou rukou s peknou ranou pod pas a peknou aroganci. Mnozi lekari taky, podle meho nazoru, ocekavaji, ze za nimi budou chodit jen mili usmemavi lide se kterymi si dobre pokecaji a jejich problemy se daji rychle vylecit, nebo ten dotycny je alespon nebude upozornovat na to, ze se vysledky nedostavuji a bude se rychle citit fit, aby si mohli napsat +. Jenomze kazdy takovy neni a nekdo treba sve zdravotni, neustupujici problemy nesnasi jen tak lehce s usmevem, protoze mu to proste nejde a protoze jsou treba tak velike, ze to nepremuze. Takove lidi, ale doktori nemaji radi, ti co k nim prijdou a nedej boze si troufnou "upustit slzu" to je moc obtezujici. Maji pro to ale jedno velmi chytre vysvetleni, tito lide si zpravidla svuj stav privozuji nejakou psychickou poruchou, nebo alespon svym spatnym psychickym stavem a je lepe je odkazat do tecto sver a tim se jich zbavit. Jiste, ze psychika hraje velkou roli, ale ja vetsinou vidam lidi, kteri se do spatneho psychickeho stavu dostavaji az pote, co maji jiny, kuprikladu fyzicky problem, kteri nikdo nehodla resit a jeste si z nich dela blazny. Prikladem je zase moje maminka, ktera byla vzdycky vesela a nikdy si na nic neztezovala, naopak vsechno zvladala levou zadni, mela spoustu energie a konicku a pak ze dne na den se u ni objevila takova psychicka porucha, ze mela zapotrebi na sebe poutat pozornost lekaru vymyslenim si neexistujicich bolesti, ktere se ale vlastne nakonec i potvrdili?

Romana

Predesilam,ze celou diskusi jsem necetla, pripad neznam, neb neziji v CR. Vychazim tedy pouze ze clanku Moniky.
Nedavno jsem videla asi dvouhodinnovy dokument o zenach postizenych psychickou "uchylkou", jako tvrdi o Lucii. Tyto matky jsou opravdu v "normalnim" case ty nejlepsi maminky na svete, za svoje dite by skocily do ohne, nechaly se zabit (jako kazda jina). Ovsem v situacich, kdy svemu miminku ublizuji jsou vlastne nekdo jiny, nevedi o sobe, nejsou si vedomy, co delaji.
Tak jako tak, pokud Lucie touto poruchou skutecne trpi, nepatri do vezeni, ale do rukou odborniku. Sedm let pekla za mrizema jeste nikoho psychycky nemocneho nevylecilo a jeho blizkym nepomohlo.
Drzim pesticky, at se treba na posledni chvilku vsechno obrati v dobre.

Petule