Názory k článku O smýšlení Silného muže při domácích pracích

Když jsem byl malý, jezdili jsme k dědovi na vesnici. Na dvorku měl pětipatrovou králikárnu. Hunatí králíci poskakovali po prkýnkách, a vypadali štastně. Už jako malý kluk jsem se ptal dědečka, zdali těm králíkům dole nevadí, jak na ně ti králící shora "čůrají", a ono to kape dolů někdy až o tři patra. Děda mi vysvětloval, že vždycky ti králíci nahoře to mají nejlepší, a ty dole si na to zase zvyknou, když tam žijí odmalička. Potom vždycky otevřel se zlomyslným výrazem horní dvířka, vytáhl jednoho toho nejtlustšího, a bouchl ho přes hlavičku prkýnkem. Toho jsme měli pak k obědu. Nebolí to děděčku toho králíčka, ptal jsem se vždycky jako naivní dítě, pusinku mastnou od jeho tuku. To víš, že trochu bolí, ale hned je po něm, a byl dobrej, ne ? Ptal se mně filosoficky děda, a pak, abych prej neřek, tak vždycky jsme šli po obědě zas ke králikárně, a on vyndal některýho králíka, vždycky toho nejvypasenějšího, a dal ho do kotce úplně nahoře. Když jsem pak jednou měl bydlet v paneláku, vydržel jsem tam díky této naprosto nenormální podobnosti z mládí jen dva dny, a pak jsem utek....

Ahojky,

pridavam se k obdivovatelum. Mimochodem, mam ten dojem, ze jsem pochopila, proc tak skevele pises, Magdo (a ted se pridal i Jakub nemene vtipne), v 1+1 v peti lidech musis mit takovej smysl pro humor, jako zadnej jinej.
Jste skveli! Hodne stesticka a spoustu casu na psani bezvadnyho povidani ;-)

P.S.
iiiieuu, pokud te poburujou takovyhle veci a nejsi schopen je brat alespon trosku s nadhledem a humorem jako my ostatni, tak prosim te vyuzij sve znalosti zbrani a obchodu, bez si jednu koupit, bez do toho odlehleho parciku a hlavne, prosim te.... MIR DOBRE !!!
P+P

Přiznám se, vyrazilo mi dech, že se můj muž přiměl zasednout a napsat to, co cítí. Pokud si vzpomínám, naposledy to udělal v době namlouvacích čepíření. Takže jsem si zaslzela a odpustila mu i takové hlášky jako, že lednice neskýtala nic (jen seznam čtyř menu přišpendlený na lednici). Jedno ovšem nepopřu, známe se přeci jenom dobře a ta jeho poslední věta opravdu není od věci. Víte, co mi na ni řekl? "Viď, že ho tam budeš věšet alespoň kvůli mně, já vím, že jsi hodná?!"

Když slyším výraz ..ája...musím se pousmát, vzpomínaje ještě na jakési pětimístné číslo začínající 15...,z roku 1996.Ale to sem možná vůbec nepatří.Především bych chtěl zdůraznit, že ze závisti nenapadám nijak štěstí ostatních, pokud to opravdu považují za štěstí, a ocenuji současnou demokracii. Kdybych si chtěl zakoupit na Václaváku náboje TOKAREV ráže 7,65 mm třeba v roce 1996 za totality, měl bych s tím asi podstatně větší obtíže. Ale ted nevím, zdali to bylo a nebo je dobře a nebo špatně...

Kdybych se jednou ocitl v situaci autora, koupil bych si třeba hned odpoledne na václaváku několik nábojů TOKAREV ráže 7,65 mm, a pokusil si aspon jeden úspěšně napálit někde poblíž v pěkném a tichém parku do hlavy. Možná, že by to bylo důstojnější, než žít nadále popisovaným způsobem v naší rozvinuté, nyní zase pro změnu kapitalistické společnosti, v podstatě ruskoamerického protektorátu Bo"hmen und Ma"hren, a kde "láska a pravda teoreticky zvítězila nad lží a nenávistí...."