Tak nám v Praze otevřeli Tetu Tramtárii. Je to „dům pro rodiče a děti“, s hračkárnou, dětským knihkupectvím, minikinem pro děti, spoustou prolízaček, skluzavek a domečků a taky s pizzerií. A právě o té bude řeč…
Jsme 3 kamarádky – já s patnáctiměsíčním synem, kamarádka s osmiměsíční dcerou a další kamarádka bezdětná, pracující. Chtěly jsme se po dlouhé době sejít a pokecat, jako za starých časů a napadla nás právě Teta Tramtárie v Jungmannově ul., kde by snad děti měly být vítané. Byl to opravdu bezvadný nápad, otevřít takový dům, dětem se tam určitě moc líbí.
Jenže my si chtěly dát i večeři, zašly jsme tudíž do pizzerie. Po objednání jídla dvě slečny u vedlejšího stolu začaly kouřit. Na náš dotaz, jestli se tam kouřit může (při vstupu jsme si všimly cedule, „zde se nekouří“) nám servírka sdělila, že nekuřácké oddělení je vedle. Pominu to, že oddělení pro nekuřáky bylo dost neútulné, bylo to vlastně jen pár stolečků jakoby mimo pizzerii, naproti eskalátorům. Jenže ono tam bylo narváno, takže my jsme musely zůstat mezi kuřáky. Kromě nás tam byla ještě maminka s asi tříletým klukem a pak jeden předškolák a pár dospěláků, kteří ovšem nekouřili. Až na tyto dvě slečny. Ty bohužel odpalovaly jednu od druhé, takže za 20 minut tam bylo nedýchatelno i pro mě, natož pro dítě. Kamarádka s dcerou se hned po jídle zvedla a jela domů, za námi tam naštěstí přišel tatínek, který si odvedl syna o patro níž k prolézačkám.
A mě přišlo hrozně líto, že majitel nebo provozovatel této pizzerie nevyužil příležitost a neudělal z toho (snad první) dětskou pizzerii. Ona totiž takhle není ničím zvláštní – ceny stejné jako jinde, výběr jídla spíše podprůměrný, o vyhlášené kuchyni taky nemůže být řeč, zkrátka takové zařízení najdete v centru Prahy na každém rohu.
Kdyby se interiér přizpůsobil dětem (více barev, jiné stoly a židle a hlavně dětské menu – já našla v jídelním lístku pouze jednu dětskou pizzu) a samozřejmě nekuřácké prostředí, určitě by tam bylo narváno, protože takových restaurací moc není.
Já si nemyslím, že proto, že mám malé dítě, svět kolem mě se musí změnit a okolí se přizpůsobit mně (i když by to bylo bezva). Do obchodů, kam s kočárem nesmím, nechodím, když potřebuju někam (na úřad, k dětskému lékaři-specialistovi), kam se s kočárem nedostanu, jedu autem, když se potřebuju dopravit z centra metrem domů, chodím do stanic, kam se dostanu bez cizí pomoci. Jenže tohle mě vážně naštvalo.
Myslíte, že když se všichni rodiče, kteří do pizzerie Tramtárie přijdou, zeptají, proč tam není zákaz kouření, by se to mohlo změnit?
Těhotenství |
Dítě |