Svatba

Ahoj,
byla bych ráda za Váš názor v této věci. Se svým přítelem jsme spolu 6 let, z toho 3 roky společně žijeme. O tom, že bychom se vzali,zatím donedávna nebyla řeč ani z jedné strany (já osobně jsem názoru, že první by s návrhem měl přijít partner). Pouze jsme se několikrát bavili o tom, jaká forma svatby by se nám líbila. V letošním roce se tato záležitost trošku pohnula. V lednu se zdálo, že jsem vážně nemocná (nakonec vše naštěstí dopadlo dobře, a nyní je vše O.K.) a někdy v těchto chvílích, kdy jsme oba nevěděli co bude dál a zřejmě jsme si uvědomovali, co pro nás ten druhý znamená, mi jen tak mezi řečí můj přítel řekl, že se letos vezmeme. Dokonce o tom řekl i svým nejbližším přátelům (od těch jsem se to pak dozvěděla já). No, a od té doby se nic neděje, on mlčí, já mlčím.
Problém je také v tom, že naše názory na formu svatby se liší. On chce svatbu pouze ve 4 lidech,bez rodičů, zkrátka úplně v klidu, bez žádného divadla. Mé představy se poněkud lišily, nicméně časem jsem je přehodnotila, i když s partnerovými představami úplně shodné nejsou.
Takže jsou dvě otázky: mám začít mluvit o svatbě já? Nerada bych, aby měl pocit, že je pod tlakem, což by tak asi vypadalo.
Pokud se na konání svatby domluvíme, mám se přizpůsobit či trvat na svém i tehdy, pokud by žádná svatba nebyla. Já osobně se přikláním spíše k té druhé variantě, jelikož si myslím, že každý vztah je o kompromisu a domluvě.
Pro dokreslení uvádím náš věk: 26, 34.
Předem děkuji za Váš čas, který jste věnovali čtení mého příspěvku a za Vaše názory.
Ahoj Kristina