V MB lékařky vedený porod, přirozený ne

Ahoj, předesílám, že jsem si moc přála rodit s minimem zásahů lékaře. Vrchlabí bylo ale v únoru 2007 zavřené a poté, co jsem si posháněla info o Neratovické porodnici jsem nechtěla riskovat, že se tam doharcujeme 60 km po okreskách a oni nebudou mít díky malinké kapacitě místo na sále..
Do MB jsem se přistěhovala 2 měsíce před porodem a zkusila navštívit nemocnicí pořádaný těhot. tělocvik, tempo podle mne odpovídalo kondičnímu aerobiku, což může být jen mů problém, neb většina přítomný břichatých matek v kurzu nad 30. týden těhotenství poskakovala se sestřiškou. Co ale určitě nebylo objektivně v pořádku byl nácvik dýchání, který sestřička předváděla ve stejném rychlotempu a vysvětlovala tichým kuňkáním, kterému jsem nerozuměla přestože jsem od ní byla cca 80 cm. Jediné čemu bylo rozumět byly pro mne polovýhrůžky, že kdo si uvedené způsoby dýchání doma nenacvičí, nemůže se divit, že porod nebude tak snadný či co. Všechno mě z toho rozbolelo a víckrát jsem tam nešla.
Při prohlídce sálu nás usměvavá porodní asistentka při mých dotazech, zda skutečně bez problémů provozují aůlternativní přístupy k porodu ujistila, že pokud budu schopná stát, nikdo mě ležet nebude nutit, že takových matek je dnes málo a většinou pak prosí o nějakou injekci proti bolesti. Chytla jsem z toho úplný strach z porodu. Do nemocnice jsem pak přijela 4 dny před termínem kontrakcemi po 5 min trvajícími celou noc (chtěla jsem být doma co nejdéle, neb jsem si uvědomovala, že žádná nemocnice mi neposkytne pohodlí domova) a nejčastější komentář sestřiček i když milých byl, že v to může trvat ještě 2 dny. Což mi na optimismu nepřidávalo. Pak pan doktor zjistil, že mi už dávno odešla plodová voda (asi odcházela po troškách), tak mě hospitalizovali, aby mohli nasadit antibiotika a předejít případné infekci. Manžela poslali domů, že to mohou být ty 2 dny, jen pan doktor poznamenal, že si myslí, že se porod do pár hodin rozběhne. Sestra na odoělení nad tím jen významně protáhla, že když to říkal pan doktor, že to asi bude muset být pravda, ale ona že vidí, že jsem úplně zavřená..
Na "hekacím" pokoji oddělení šestinedělí pokoji byly 4 postele, obsazené se mnou naštěstí jen 2. Spolupacientka tam už trávila v bolestech 3. dne a byla tak vyřízená, že jen tiše kňučela. Nastoupila jsem tam v 10.00 a ve 14:30 byla Irenka na světě, což bylo moje velké štěstí. Být tam sama déle normálně bych se psychicky i fyzicky položila. Nechali nás v podstatě svému osudu a já už si skoro v kontrkcích neuměla podat skleničku s vodou, natož zvednout peřinu ze země, když mi spadla. To bych chápala - nikdo nemůže vědět jak velké kontrakce máte, ale když mě setřička ( Neopomněla zopakovat, že bolesti musím vydržet, neboť nmohou ještě trvat 2 dny.)nedovolila při monitorování ozev klečet na všech 4 s tím, že povolený je jen leh na boku či zádech už jsem v kontrakcích bez ohledu na vše kolem řičela na plné kolo. Sestra mi tedy neochotně udělala laskavost a podívala se, zda už se neotvírám, ale prý ne, což ji asi utvrdilo v tom, že jsem jen hysterka. Tak mě poslala samotnou do sprchy, kde jsem střídavě usínala a trochu si horkou vodou přiopařila jednu hýždi. No, když přišla za hodinu s tím, že mi dá do žíly další kapačku penicilinu pokoušela jsem se jí vysvětlit, že na zádech 10 min bez pohybu nevydržím, to už vypadala, že se mnou vážně ztratí trpělivost. Naši diskuzi uslyšela jiná sestra, která mi slíbila, že když tu kapačku vydržím, znovu mě vyšetří. Za 10 min mě tedy poslaly samotnou na všetřovnu , aby tam zjistily, že rodím!
Honem honem mě vedli přes veřejnou čekárnu v 1 pantofli s tím, že manžel nemá šanci přijet včas. Můj pokus vyjednat si, abych na porodním lůžku klečela na všech 4 byl smeten s tím, že si musím pololehnout do klasické pozice. Na mé upozornění, že s nohama v opěrkách mám křeče v tříslech mi por. asistentka vysvětlila, že aby dítě prošlo musí to tak být. Že se jim podpěky nohou viklaly a nohy mi ještě 2x spadly, což přineslo další křeče už jsem naštěstí moc nevnímala. Zároveň nutně potřebovali rozhonutí na který z možných nadstadardních pokojů chci.
Když jsem pak byla po všeobecném shonupřevlečená a usazená, kontrakce najednou nebyly. Paní doktorka, která se mi nepředstavila na můj pokus o vtip že je to jak na vojně: Nejdřív se běží aby se pak leželo jen zdvihla obočí. Tak jse to vzdala a hlupaňa se zhluboka nadýchla, jestli tím kontrakci nepřivolám. Zdravotníci to ale pochopili jako kontrakci křikli ať tlačím, což jsem nepřipravena nezvládla. Tak mi jedna sestřička skočila na břicho, paní doktorka mě bez varování nastřihla a Irenku ze mě vytáhla. Takže jsem vlastně nerodila, jen ze mě děcko vytáhli. Byla jsem z toho rychlého vývoje celekm překvapená a zdálo se mi, že i dcerka, když mi ji n chvilku dali na břicho.Ale jinak jsem byla v tu chvíli samozřejmě moc ráda, že už mě nečekají další hodiny či dny v kontrakcích. Na dotaz zda jsem nastřižená mi paní doktorka odpověděla, že ano, ale málo. Dotaz kolik centimetrů je malý ji ale asi utvrdil v tom, že jsem šťoura se kterou je lepší příliš nekomunikovat a odtušila, že by mě i bez nástřihu beztak musela šít.
Přes hormonální rauš jsem naštěstí neslyšela, jak Irenka při povinných úkonech pláče a když mi ji vrátily hnedka se přisála k prsu a už se nepustila. Nadstandardní pokoj byl velmi příjemný a oproti Neratovicím také výrazně levnější, nadstandardní jídlo dobré. Irenka prospívala. Personál na šestinedělí byl celkově vstřícný i když např. informaci, že je na sesterně led, který si lze nafasovat a přiložit na šití po nástřihu čímž lze výrazně zmírnit otok si nechali pro sebe..
Nicméně mám několik známých, které byly s péčí v MB spokojené, zvlášť pokud nastaly komplikace. Takže pokud jste smířené s tím, že se i bezproblémový porod podrobuje nemocničnímu provozu více než Vám je MB dobrá volba. Pokud ale spoléháte na alternativy, které nemocnice deklaruje mohly byste být zklamané..
Evelína