Re: Materska školka

Milá Sylvie,
moc záleží na tom, jaká je Tvoje holčička. To, že je na Tebe hodně vázaná, ještě nemusí znamenat, že ji školka nezaujme v prvních dnech. Horší to ale může být, když si uvědomí, že tak už je to "napořád".
Já jsem svého syna začala dávat do školky, když mu bylo 3,5 roku. Týden před začátkem jsem tam s ním chodila na dvě až tři hodiny dopoledne, aby se seznámil s prostredim a já s tím, jak je školka vedená a jak se chovají k dětem. Po prvnich dvou dnech "skutecné" školky (byl tam prvni den do 13 hod, druhý do oběda)se zacal v noci budit a ptát: "Viď, že už nepůjdu do školky?" Že se mne nechtěl pustit ve školce a nechat mne odejít, je myslím jasné (neplakal nahlas, jen se pevně držel, a kutálely se mu slzy).
"Rafinovaným" vyptáváním jsem se pak od něj odpoledne asi čtvrý den dozvěděla, že paní učitelka ho posílá za dveře po mém odchodu, když pláče - aby nerozplakal ostatní děti.
Tak jsem chápala, jak opuštěný se tam asi cítí a proč se v noci budí. Do školky už víckrát nešel, až o rok později a do jiné, soukromé,malé, blízko mého zaměstnání. To už mu bylo 4,5 roku a i to bylo na něj až dost brzy. Ve školce pak trávil tak málo času, jak jen to šlo (to znamená, že jsem si pro něj chodila po obědě, nejvýše po odpolední svačině) a zbytek dne byl se mnou v práci.
Byl to pro mně hodně složitý rok, ten mezi prvním a druhým nástupem Davídka do školky, ale zvládly jsme to a ani na chvilku jsem svého rozhodnutí nelitovala. Myslím, že děti, které si ve třech letech na školku "zvyknou", se v podstatě jen podrobí, rezignují.
Dobrých rad by Ti mohl dát každý mnoho (a určitě i řádně protichůdných), ale myslím, že nejdůležitější je, aby sis všímala své holčičky, jak se cítí, co prožívá a byla schopná hledat řešení přijatelná pro Tebe i Tvoji malou. Víš moje krédo vždy bylo: když už člověk nového tvorečka přivede na svět, musí se ze všech sil starat, aby se malý člověk cítil dobře, to znamená v pohodě a v bezpečí.
S pozdravem
Šárka