Od početí k porodu

Ahoj všichni na Rodině!

Jak název příspěvku napovídá, ráda bych se s vámi podělila o celý průběh mého, ne zcela bezbroblémového těhotenství, zakončeného porodem.
V předcházejících 9 měsících jsem tady na diskusi strávila víc času než u
čehokoliv jiného a na spoustu otázek našla odpověď. A tak doufám, že i v tomto mém příspěvku, alespoň někdo najde odpověď na svůj problém už tím, že není sám koho to potkalo. (S tím úmyslem to přece píšu.)
Takže: Naše dítě bylo plánované a kupodivu to hned první měsíc vyšlo. Vzhledem k tomu, že u prvního těhotenství před deseti lety vše skončilo zamlklým těhotenstvím v 6 týdnu, a na to druhé jsem čekala pět let
(hormonální injekce,ultrazvuky,odběry atd..), jsem byla mile překvapená. (To je jen informace pro ty, kterým se to zatím nepodařilo - nezoufejte.) Těhotenství jsem zjistila pomocí gravitestu a to již 3 dny před očekávanou
menstruací. Čárka byla velmi slabá, ale byla. Za týden na to (tedy 4 dny po termínu menstruace) mě pan doktor ultrazvukem ukázal plodové vejce, zatím bez tlukoucího srdíčka. (Mám dojem, že ten gravitest spoustu lidí zajímal, tak tady je moje zkušenost). Asi za deset dní na to jsem začala špinit a tak hurá znovu na ultrazvuk. Tentokrát to tak veselé nebylo, protože srdíčko tam stále netlouklo a tak se pan doktor přiklonil k tomu, že to bude opět zamlklé těhotenství (prý je to podruhé dost vzácné). A tak, že ještě týden počkáme. Za týden se situace opakovala a už už mě hnal na vyčištění dělohy. Naštěstí v den D onemocněl a zastupující paní doktorka najednou srdíčko uviděla, s vysvětlením, že jsem pozdeji otěhotněla a tak se to celé posunulo. Zvláštní je, že nebýt toho špinění, které po Magnesiu přešlo, tak bych o tom vůbec nevěděla a zcela určitě bych do konce těhotenství byla v klidu. (Takže nevidí-li doktor srdíčko, počkejte, nemáte co ztratit). V 16. týdnu jsem podstoupila AFP test, který tentokrát vyšel dobře (u první dcery až napodruhé a všechno je v pořádku). V 18. týdnu přišlo na řadu zase špinění a tudíž zase stres. (tentokrát šlo o trošku sníženou placentu, která se do porodu upravila). V 19. týdnu mi na ultrazvuku řekli, že to bude holčička a taky je. (Prý byla pěkně natočená). Od 23. týdne mě začalo tak desetkrát za den tvrdnout břicho, až jsem si myslela, že rodím. Dostala jsem opět Magnesium a trošku se to upravilo, ale ne moc. Od 30. týdne jsem to měla vysadit a tak to
tvrdlo až do porodu :-(((. Jsem z Brna a tak jsem si vybrala porodnici na Obilňáku. Asi měsíc před porodem jsme se s manželem vydali na předporodní přednášky a musím napsat, že byly skvělé, jako všechno, co se tam událo potom.
V 41. týdnu mi ráno odtekla plodová voda a nic. Bolesti jsem dostala až za 24 hodin po zavedení prostinu (tabletka na vyvolávání porodu). Měla jsem je hned od začátku velmi silné, asi po 2 minutách, ale bohužel jsem se stále neotvírala. (Po první, téměř stejné zkušenosti jsem měla obavy, že to zase skončí císařem.) A tak přišel na řadu epidurál. Vůbec jsem o něm neuvažovala, spíš naopak jsem byla rozhodnutá ho nepodstoupit. V té chvíli jsem ho uvítala a dobře jsem udělala. Při trošku snesitelnějších bolestech jsem se začala otvírat a tak se po asi 10 hodinách narodila úplně normálně 3450 vážící a 52 cm měřící naše dcera LUCIE. (Takže i po prvním císaři, pokud to jde, stojí za to vydržet a porodit normálně, stojí to fakt za to). Velký dík patří porodnici na Obilňáku, zejména ovšem porodní asistentce PAVLE TOČKOVÉ a celému kolektivu.

Tak a teď už řeším problémy s ekzémem, ale to už v jiné diskusi...
Jestli jsem někomu poskytla alespoň malou informaci nebo radu, díky bohu za to a jestli ne, tak třeba příště:-)))

Přeji všem krásné těhotenství a zdravá a šťastná miminka.
Ahoj Gábina

Máte-li na mě nějaký dotaz napište mi na sluaspo@volny.cz