Jizva zůstane

Nikdy jsem netušila, že nás to může potkat. Vdávala jsem se mladá, ještě na vysoké škole. Zamilovala jsem se do studenta z Latinské Ameriky. Tehdy jsem si neuvědomovala růzdíly, které nás zákonitě pojí, a když jsem na to přišla, možná už bylo pozdě. Existence jiných kulturních zvyklostí tu prostě je. Maminka mu četla jiné pohádky, jinak ho vychovávala (nechci tvrdit,že hůře)...nicméně žili jsme spolu téměř 13 let. Nechtěli jsme nejdrříve děti, ale nakonec se narodil po deseti letech manželství první syn. Po necelých dvou letech druhý. Bohužel, ani děti nezměnily nic na tom, co už jsem cítila dávno. Nelituji toho, nejde to. Děti jsou to nejkrásnější, co mě mohlo potkat. Byla jsem vychovaná tradičně, konzervativně. Vdát se a být s tím druhým celý život, v dobrém i zlém. Naučit se akceptovat i chyby. A dělat kompromisy. Ovšem nemůže to dělat jen jeden. Když bylo druhému synovi deset měsíců, manžel přišel a sdělil mi, že se zamiloval do jiné (jeho sekretářky) a že mě nemiluje. Byl to šok. Byla jsem absolutně zaskočená, protože jsem to opravdu nečekala. Bylo to zoufalé, protože fyzickou nevěru bych snad odpustila, ale tohle sdělení mě srazilo na kolena. A tak začal boj. Sama se sebou, se vším. Abych vše zvládla, musela jsem navštěvovat psycholožku, a vůbec se za to nestydím. Pomohlo mi to. Pomohly mi také děti. Péče o ně, jejich úsměvy. A ve finále mi pomohla práce. Začala jsem znovu pracovat, i když jsem nechtěla. Musela jsem. Postavit se zase na vlastní nohy. Ještě 3/4 roku jsem však cítila, že na svého muže stále myslím, bylo to nejhorší večer, kdy jsem nemohla usnout. Jenže někdy štěstí usedne i...víte, kde. Potkala jsem hodného muže. A přestože jsem ještě nedávno kategoricky tvrdila, že už se nikdy nezamiluju, stalo se. Prožívám opět to, co jsem ztratila. A mám otevřené oči. Taky mi už ale není 20, takže vím, co chci a co od partnera očekávám. Všem, kteří prožili nějaký rozchod a myslí si, že už je nikdy nemůže nic potkat, vzkazuji: nevěšte hlavu. Vím sama, že když bolest dosáhne určitého vrcholu, nemá už kam růst, a začne se zmenšovat. A to je dobře. Jedině pak začnete znova doufat a věřit. Já začala.