Re: Pro ty kteří ještě sledují můj příběh

Ahoj lidi,
dlouho jsem se neozýval, takže zase nějaké novinky a hlavně posun v mé manželské a skoro rozvodové krizi.
Minulou neděli se manželka vrátila ze 14denní dovolené, odkud mi poslala všehovšudy 3 SMS. Ovšem nemusí pršet.... V té poslední mi nabídla, abych se po jejich příjezdu stavil, že syn bude rád. tak jsem k nim jel. Samozřejně následoval můj citový výlev vůči synovi (neviděl jsem ho 3 týdny) a slzy, které jsem se před manželkou snažil ukrýt za sluneční brýle. Nicméně pak jsem se uklidnil a zeptal se jí, zda se již rozhodla k rozchodu či naopak. Znovu mi zopakovala to co v dubnu (že stále ke mě nic necítí atd. atd) a že o tom na dovolené nepřemýšlela. No na náladě mi to nepřidalo, odjel jsem a dva dny přemýšlel. Nejprve mi bylo hrozně zle, ale pak jsem se tak nějak zdravě naštval a telefonicky si s ní domluvil schůzku. Počítal jsem s mým desetiminutovým moniologem v autě, ale nakonec jsme šli na pizzu a probírali to více než 2 hodiny. Během tohoto rozhovoru jsme nejenom otevřeli řadu svízelných okamžiků a chyb ve vztahu (předtím se vždy o tom nechtěla bavit, že už jsme to probírali xkrát a nikam to nevedlo). Ale co je důležité - dokázal jsem se odrazit a být trochu razantní. Řekl jsem manželce, že dříve jsem se bál být trochu tvrdý a jednat, abych ji neposunul směrem k rozchodu. Teď že už mi je to jedno. Dál jsem sdělil, že se za ty tři měsíce svého "rozmýšlení a přemítání" nepohla ani o krok a to jak směrem ode mě, tak ke mě. Její odpověď: "No ono to nějak rychle uteklo." Tak jsem zdůraznil, že pokud bych se takhle zeptal třeba v září a stále jí dával čas, tak by se nic nedělo, přičemž tento stav by mohl trvat třeba rok, kdy já bych bydlel nouzově u rodičů a manželka vyzužívala všeho, co jsme si zařídili. A proto jsem řekl: "takhle NE, vyšel jsem ti vstříc odstěhováním, teď ty mi vyjdeš vstříc tím, že se do konce července rozhodneš. V půli července odjíždím se synem na dovolenou a až se vrátím tak buď 1. mi sdělíš, že se pokusíme vztah obnovit a napravit, nebo 2. bude na stole ležet žádost o rozvod, anebo 3. opět odpovíš že nevíš a pak to podávám já a to ne proto, že bych chtěl vztah končit, ale proto, abych si mohl zařizovat svůj vlastní život a bydlení a abych měl konečně nějaké řešení a ne jen pořád někde v koutě čekat."

Lidičky - moje manželka, velký odpůrce ultimát a nátlaků na to kupodivu přistoupila a byla i trochu zaskočena mojí razancí. Vůbec jsem nečekal, že by to akceptovala a navíc mě to posílilo v tom, že jsem to nějak časově ohraničil a ona bude muset přemýšlet. Navíc bude mít k dispozici 20 dnů. kdy neuvidí ani mně, ani syna. Tak jsem zvědav, jak se rozhodne, ale už se ani nebojím toho, kdyby se chtěla přiklonit k rozvodu. Prostě jsem ji řekl, že i tato možnost je pro mě řešení a že si to asi musí prožít i ona, aby poznala o co vůbec jde. Navíc z ní cítím, že se fakt bojí to udělat, protože zase mluvila o tom, že i v připadě rozchodu se může stát, že o mně bude za rok znovu usilovat. No přeju ji abych pak měl případně chuť. Každopádně cítím, že silnějším v té situaci se stávám já, nechám ji teď měsíc být a moc mi pomáhá, že v srpnu budu vědět co a jak.
taky koukám, že jsem se pěkně rozepsal. tak zatím....Bobeš