"Zrušila" jsem CAP

Jsem ta maminka, která se před měsícem stala záminkou pro zrušení CAPu. Moje miminko se narodilo s obtočenou pupeční šňůrou kolem krku a ačkoli to byl zdravý donošený chlapeček, už se ho nepodařilo probudit k životu. Byl ještě tři neděle na JIP na Karláku, ale žádná naděje už nebyla. Před týdnem zemřel. Nikdy v životě jsem nezažila větší bolest než prožívám teď a je pro mě moc těžké sem psát, protože jsem tu nedávno, ještě plná radostného očekávání, sama hledala informace o porodnicích. Musím ale napsat, že jsem naprosto přesvědčená, že za to co se stalo rozhodně nemůže fakt, že jsem rodila v CAPu a už vůbec ne porodní asistentka Olinka. Laskavější a empatičtější člověk snad ani neexistuje a podle mě vůbec nic nezanedbala. Strašně moc mě mrzí, že právě kvůli mně měla nepříjemnosti. Prosím vás, jestli ji někdo znáte osobně, vyřiďte jí to. Zabránit tomu, aby náš Filípek umřel, šlo asi jen před tím (odhalením toho nebezpečí na ultrazvuku) nebo po tom (lepší resuscitací). To druhé naznačovali doktoři na JIP, ale já jsem u toho nebyla, takže nemůžu soudit. U toho prvního, u ultrazvuku, jsem byla a jak jsem se později, přímo od pana doktora dozvěděla, bylo vidět, že pupeční šňůra prochází přes krk. Nedá se ale přesně vidět jestli jde jen přes nebo je kolem krku. Na celé té věci mě mrzí, že mi to při tom ultrazvuku neřekl. Chápu, že doktoři nechtějí zbytečně stresovat nastávající matku, zvlášť když není úplně jasné, že to tak je. Ale já jsem přece jako žena, která chtěla rodit v CAPu, přistupovala k porodu aktivně. Vzala jsem na sebe zodpovědnost rozhodovat o způsobu svého porodu a myslím, že jsem měla právo na všechny informace. Vždyť na co pak podstupuji vyšetření? Aby se to jen zapsalo někam do karty? Kdybych tuhle informaci měla, vybrala bych porodnici v Podolí, kde je novorozenecká JIP a čekala bych v případě komplikací dostupnější kvalitnější resuscitaci. Když tu čtu o vašich úvahách rodit doma, cítím jako povinnost napsat po téhle životní zkušenosti ještě jednu věc, i když nevím, jestli kdybych si to, co tu napíšu, přečetla před porodem, nějak změnilo můj přístup k porodu. Moje těhotenství bylo bezproblémové a i miminko bylo v pořádku. Pravděpodobnost, že se stane při porodu to, co se stalo mně a mému muži, je velmi malá a přesto se to právě nám stalo. Pořád jsme z úst porodních asistentek slyšeli ono optimistické, že porod je něco přirozeného, co příroda dokonale zařídila a když se do toho příliš lékařsky nezasahuje jde to samo. Je to pravda. Sama jsem se o tom při porodu přesvědčila. Jen mě mrzí, že k tomu zapomínají dodat, že v přírodě platí taky přirozený výběr. Přežívají jen ti silnější, ti co se neuškrtí na pupeční šňůře. Taky jsem chvíli uvažovala o tom, že bych rodila doma a teď jsem moc ráda, že jsem to neudělala. On by byl výsledek stejný, ale už teď se trápím výčitkami, jestli jsem nezvolila špatnou porodnici, co teprve výčitky, že mi miminko umřelo jen proto, že nebyla v dosahu nejmodernější lékařská péče pro něj. Navíc kromě vašich vlastních výčitek jsou tu i výčitky vašich blízkých, které smrt miminka taky moc bolí a taky doktorů apod. Tak se na mě prosím nezlobte za tenhle názor ani za dlouhý příspěvek. Snažila jsem se co možná nejvíc oprostit od té bolesti a napsat to co nejobjektivněji.
Katka