Pro Jarku
Milá Jarko – překvapuje mě lehce, že jsi se ozvala zrovna ty...
Pročpakto?
S mnohým v tvém psaní souhlasím. Navíc, kdybych ti něco chtěla, asi bych ti napsala rovnou „pod tebe“....
Takhle mě opravdu mrzí, že sis to na sebe vztáhla zrovna ty, vím, že to myslíš dobře....
Ale přečetla sis Jarko ty další reakce? Mně vyzněla většina dost jednoznačně....až zlomyslně (ale je to možná jen můj pocit).
Jako kdyby měli všichni patent když ne na rozum, tak na to „jak se to má dělat“, taková ta černá nebo bílá. ...
Jenže mně přijde Život mnohem barevnější, možná ještě víc, než jsme schopni si sami připustit – je to přece jenom pohodlnější....
Proto si myslím, že neexistuje ani univerzální pravda, odpověď ani způsob jak všechno funguje či má fungovat.
Jasněže – každý jsme jinde a jsme jiní, z něčeho jiného vycházíme a někam jinam směřujeme a máme na věci jiné názory– a to je na tom společném žití_ bytí_potkávání právě hezký.
Můžeme se od sebe učit navzájem.
Ale bez lásky a pochopení to bude akorát zbytečně bolet, nemyslíš ?
To že něco nechápu – protože se to nevejde do mé představy o světě –
ještě neznamená, že to nemá právo na život. Každý sám si za něj skládá účty.
Nemá to ovšem nic společného s tím, že bysme si o tom neměly povídat
– v tomhle jsi mě pochopila opravdu špatně.
Naopak, jen houšť – a buďme rádi za ty „dary“.
Protože teprve až uvidíme a dokážeme přijmout onu rozdílnost, která nás jakoby rozděluje, možná s překvapením zjistíme, jak jsme si všichni vlastně podobní.
I tobě přeju Jarko všechno hezký,
ahoj VV
Odpovědět