Re: Poslední zvonění - jaké kostýmy jste potkali?

Alegorické vozy ze 70. a 80. let také pamatuji.
Měla jsem štěstí na vlažné pedagogy, do průvodu jsme sice chodili (to asi žádná škola nemohla nesplnit), ale oděv nikdo neřešil, kroje jsme nenosili.
Vždy jsme jen prošli městem, zamávali mávátky na ty vozy (to byla vítaná atrakce), zakřičeli na povel nějaká hesla a mohli se postupně rozprchnout. K tribuně s projevy papalášů jsme snad ani nedošli, to si pamatuji až z gymplu, že jsme tam museli stát a vyslechnout to. Což byl prostor pro kázeňské přestupky, které se pak s vážností řešily.
Rodiče měli také štěstí na vlažný přístup zaměstnavatelů. Maminka nebyla v průvodu snad nikdy, tam to nějak neřešili. Tatínek chodíval, jako malou mě brával s sebou, srotili jsme se před budovou pracoviště, poklábosili (vedení si asi udělalo čárky za prezenci) a vyrazili směrem k centru města, kde jsme se chvíli volně poflakovali a pozorovali cvrkot. K tribunám jsme nikdy nedošli, prohlédli jsme si průvody a šli procházkou domů na oběd.