Re: Nálepkování dětí ze strany učitelů

Půlko, takhle jsme to v práci měli my. My se pozdravili při příchodu, pak si každý sedl ke své práci, poté jsme se jen vystřídali na obědě a na konci pracovní doby jsme si řekli "nashle zítra". Přitom jsme všichni normálně komunikativní, ale každý z nás se soustředil na práci jindy, jinak. A to jsme se třeba i privátně vrtali v internetu a já třeba v práci s přehledem napsala knížku a účastnila se jako externista různých projektů, které mě zajímaly, protože moje práce byla znornmovaná, a pokud jsem ji měla hotovou, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Kromě klábosení s ostatními, to se u nás nenosilo. Pokud jsme makali na PC, mohli jsme si fakt dělat, co jsme chtěli, ale práce byla naprostá priorita. A to podotýkám, že svého času byla třeba oblíbená hra na simulátoru automobilového závodu, tak když v práci nebyl šéf, tak jsme na simulátoru třeba půl pracovní doby jezdili závody. mela jsem období, kdy jsem si říkala, že mít teď dítě, tak se ani chudák nenaučí mluvit, protože jsem prostě neměla potřebu mluvit. A jindy jsem zase ukecaná až hanba. Ale obecně mně osobně vyhovuje, že když se pracuje (hlavou), tak se prostě pracuje a nekecá se u toho. Kecat můžeme třeba při pečení vánočního cukroví, kdy pracujeme rukama, ale pokud píšu texty nebo s texty pracuju, tak u toho mám ráda klid.