11.4.2021 13:51:40 Yuki 00,03,07
Re: Památník pandemie online
Krajino, nahlídla jsem, přečetla pár příspěvků a nechtěla jsem ani reagovat, ale udělám to.
Slyšela jsem psychologa mluvit o tom, že to, co se tady děje, přesně tato diskuse, je součást popírání, odmítání, vždyť přece jiní taky umřeli a nebylo kolem toho tolik humbuku.
Je to otupělost, žába vařená postupně.
Když před rokem zemřel první člověk, nebo prvních pár, bylo to všude, dnes už ani dvě stovky nikoho nezajímají, kolektivní cítění odešlo, společnost je sobecká a nezdravá.
Nevidíme zbytečný úmrtí, máme, jako společnost, dojem, že mrtví na covid vlastně vůbec nezaslouží ani vzpomínku, ani nic jako lítost a už vůbec se tím nechceme nechat omezovat.
Denně letadlo plný lidí a nikým už to ani nehne.
Co by se dělo, kdyby teď spadlo letadlo se 150 lidmi? nezájem? stejně by umřeli? proč o tom vůbec mluvit?
Neunavuj se tím, že budeš vysvětlovat někomu, kdo o to nestojí, kazíš si tím svoji pohodu
Já jsem si zvykla občas se sem podívat, ale reaguju maximálně půl hodiny, nedávám tomu už svůj čas a energii, ale kdyby se tu objevilo něco zajímavého, zapojila bych se víc, do těchto debat už ale ne.
Stejně jako do diskusí o nadání a podobně, mají vždycky stejný vývoj, to mi nic nedává a moje reakce by nedala nic ani jiným v tomto prostředí.
Odpovědět