Sobotěnka

Sylvi, tak to nic. Mohla jsem ti v Motole někoho doporučit, ale do Krče mé kontakty nesahají :o)
Já jsem obecně braná za černou ovci co do všeho kecá, po půl dni v nemocnici se mě snad každej ptá, jestli jsem ze zdravotnictví. Asi je nepochopitelný, že máma neustále marodnýho děcka taky něco pochytila. Zřejmě jim beru iluze, že "bílý vrány" jsou bohové ... dobrý je to v tom, že k tobě lékař přistupuje jako k sobě rovnýmu a nemluví s tebou jako s někým do počtu. Celý to začalo kamarádkou co mi rodila Honzíka a táhne se to tak dál. Je fakt, že jim řeknu jak to je (že jsem ekonom a ne žádný zdravotník), ale nevymlouvám jim to. Nechávám to tak. Bohužel od ranního buzení mě to nepomohlo. Ale můžu to ten příští týden zkusit, šanci mít budu.
Z tý pravý ruky to berou proto, že se jim to jako pravákům líp strefuje. Ale znalá poměrů si na tu pravou stranu stoupnu hned já a honím je vlevo, jinak by mě snad záměrně přeslechli.


Jani, to jako že mám na Zličín přijít vygruntovat? (cha cha chá, znáš ten bordel u nás) To asi ne, že jo? Musím ještě s Jájou oslavit narozky, akorát toho 24.3. kdy se sesypal Honzík jsme se na to chystali a musím se kajícně přiznat, že jsem na ní křičela a to dost hnusně. Honýs začal blít a já samozřejmě instiktivně hledala něco, do čeho to chytím. Nic kloudnějšího než moje triko mě nenapadlo, tak jsem pak houkla na Jáju, ať mi podá plínu ze skříně. A ona začala kňourat, že má narozeniny. Jak jsem byla v afektu a měla strach o Honýse, řvala jsem na ní, že je sobec sobeckej, začala brečet a utekla do pokojíku jakmile mi tu plínu podala. Pak mezi blitím, sraním a tím nechutným kolem jsem na ní neměla čas a omluvila jsem se jí až den potom po mobilu z nemocnice. Takže její narozky jí zkazila máma, musím jí to nějak vynahradit. Asi to o měsíc posunu a pak ti vezmeme Míšu, jo? Nafutrujeme jí sladkostma a křupkama a vrátíme - čestný slovo :o)