Říká se tomu "SVĚDOMÍ"

Maminko, děkuju za přání miminka, moc by jsme si ho přáli, ani nevíš, jak moc... a paradoxem je, že i holky si ho přejí s námi a "těší se na ně". O potratech bohužel vědí a bylo jim to moc líto. Reakci exmanželky sem snad ani nebudu psát... pěkně jsem to obrečela, v něčem jsou to prostě ještě holčičky a někde se vypovídat musejí. Znají mě od malička, máme moc pěkný vztah :o)), dá se říct, že v téhle chvíli jsem pro ně nejlepší kamarádkou, mámou no vším dohromady, doma se na ně je řve a prý sem tam nějakou i chytnou. Ale určitě jí mají i svým způsobem rády a nikdy je proti ní neštvu a kolikrát se jí snažím i se skřípěním zubů, omlouvat. Ale mluvily jsme o penězích...
Proč jsme platili tolik? No protože jsme oba slušní lidé, pocházíme z úplné rodiny a rozvod je pro nás něco jako tabu... styděli jsme se a měli jsme hrozný pocit, že jim děsně ubližujeme. Manžel nechal své ex všechno ( a já s ním souhlasila ), byt (který si koupili, ale nebyl zcela doplacený ), zcela zařízený a vzal si oblečení, peřinu a polštář, povlečení a varnou konývku + nářadí a holicí strojek. Naložil to do staré 120 L Škoda a to bylo vše. Lednička, pračka prostě všechny takové věci jí zůstali, prostě ani nábytek si žádný nevzal, nic, ani televizi...A víte co? Řekla mu na rozloučenou, že se eště bude divit, že ho ztáhne z peněz a že bude solit hošánek, až se z toho pos... Okamžitě dala výpověď v práci a zůstala doma a začala marodit se zády a hlavou a dotáhla to až na invalidní důchod... ve 30. No bodeť, neni ani dovyučená, a s prací jakou by chtěla (PC + auto - na počítači neumí a řidičák nemá ) na ní nikdo nečeká... A všechno jí dál dorovnává sociálka. Takže má invalidní důchod, příspěvek na bydlení, na sebe a dvě děti, přídavky na děti, sociální dávky, alimenty, druhý alimenty a k tomu všemu asi 25 tisíc příjem chlapa, který s ní žije v bytě, kterej my ještě splácíme a v kterým je nábytek na tu novomanželskou půjčku, kterou ještě dva roky budeme platit... Ale kdyby náhodou přišla sociálka, tak jsou holky poučené, že strejda tam jen občas přespí ( to už si zjistila, na to má ze zákona právo (!!!) ) a kartáček na zuby má pod vanou a věci na sebe jsou schovaný v zamčený skřínce a mikrovlnka a jiný přístroje jsou půjčený.... Člověk by řekl, že na tý sociálce musej dělat samý blbci, to přeci neni možný, že by se tohle nedalo nějak ošetřit... vždyť jeho auto je denně před barákem...
Jsem vážně nešťastná. Co případ, to jiný příběh... Manžela to trápí, ale taky si s tím neví rady. A nejhorší je, že když jí ztřeba zavolá, proč je tak nespravedlivá, že si celý čtyři roky bereme i tu starší, kupujeme dárky i oblečení na tu starší a neděláme rozdíl, máme je rády obě stejně, tak proč není trochu fér a proč chce vyšší alimenty, když od nás dostane víc, tak dostane zase míň od sociálky a bude mít ve finále stejně... tak jen začne ječet, že je to naše věc, že si tu starší brát nemusíme! ( a má nás, protože by to odnesla zase ona, a to my nechceme, ta malá za to nemůže, že máma je blbá ) Jestli na to máte někdo recept jak z toho ven, tak pomoc, já už jsem na palici, manžel se trápí, já se trápím, a exka to cpe do hlavy holkám, kterým do toho nic není a má to jít úplně mimo ně...Někdy mám takový nutkání na ní počkat někde za barákem a plácnout jí přes tu věčně nafuněnou tvář, uf to by byla úleva...aspoň to... třeba má někdo podobný chutě :o)))