Re: Dárky - aneb - zlaté Vánoce na dovolené :-D

Lenko, to zní hezky..

s mamčama.

Ale - s manželem. Já už se na něho ani nezlobím, ani nejsem nešťastná, že by se nesnažil.

Já jsem zjistila, že je fakt zoufalej. On na mne ale myslí jindy a jinak, to už zase vím (máte to taky tak?), že třeba ví, že miluju uzené maso a když ho někde vidí, tak mi ho koupí hromadu. A když zatoužím, tak projede hromadu kilometrů aby mi ho sehnal?

Koupí kytky.. před pár dny přinesl kytky v truhlíku. Den před mými narozeninami.

Ale na narozeniny naprosto zapomněl...

Vlastně nezapomněl, on je připomněl všem (dětem atd.), ale nějak zapomněl, že by mi mohl taky koupit kytku.

On by pro mne udělal naprosto kde co a fakt mne má rád, JEN NA TOHLE JE ÚPLNĚ NATVRDLEJ.
TO SE JINAK ŘÍCT NEDÁ, podobně funguje vůči mnoha věcem s tímhle souvisejícím.
A ne není blb, ani sociálně slabý.. on za mnou jezdil do nemocnice 3 měsíce každý den, ale stejně tam jezdil se mnou za mým tátou, nebo já s ním za jeho přáteli.

a vážně zoufalej. Jemu to dárkování nějak uniká.
Ani neví - ale byl u toho, kdy jsem si vybrala pěknou kabelku.. řekla jsem synovi - tu ukaž tátovi - a táta to zařídil.
Jen to zase nebyl jeho nápad.

Vlastně mi za těch 24-27 let vyrazil dech asi jen párkrát..

v pozitivním slova smyslu - že mi koupil vysněný dárek .. ke koníčku, který moc nemá rád.
a pak jsme jeli na dovolenou. Kterou zařídil úplně sám, jakože mne postavil před hotovou věc. Bylo to nedaleko, ale byla to bomba.

On prostě to moje.. já nic nepotřebuju a nic nechci - bere vážně. A má recht.