Diskuze : Ostatní : Vánoce

Stáňo, u nás to právě bohužel manžel přestává zvládat už teď a bude to časem jen horší...a já tomu ten čas a námahu taky věnovat nechci, po dvou dvanáctkách v práci (nebo po třech, když je víkend) už prostě netoužím ještě pobíhat po zahradě s konvemi, nebo něco obrývat. Syn k práci na zahradě taky žádný vztah nemá. Navíc u nás ani tu spotřebu zeleniny a ovoce nemáme moc velkou, syn ze syrového ovoce jí jen jablka a maliny, ze syrové zeleniny jen okurku, zeleninové saláty nejí vůbec a ani manžel je nemusí, maximálně okurkový, ten máme rádi všichni. Takže na zahradě si vystačím s malinami a jablky, na balkóně máme spoustu truhlíků stáleplodících jahod, pár truhlíků rajčat a v květináčích papriky a okurky. Plus nějaké bylinky. Takže já si už několikátý rok hýčkám balkón, neprší tam, nelezou tam slimáci apod., tam to zvládám opečovat v pohodě, protože na jaře to zasadím a pak už jen zalévám, hnojím a sklízím...neryju, neokopávám, nepleju...a úroda nám stačí. Venkovní zahradu máme prostě spíš jako prostředí pro relax.

Pro mě je důležitá užitková zahrada, hlavně proto, že mi záleží na kvalitním jídle. Kromě toho je to skvělý zdroj pohybu. Tahat v každé ruce 10l konev a obrývat záhony je lepší než posilovna
Kulturu stíhám taky, vůbec teď, když se už nemusím starat o děti.
Mentálně se ale připravuju na to, že do deseti let v nějakém bytě skončím. Je jen otázka času, dokdy to bude manžel fyzicky zvládat.

"Holt každému se líbí něco jiného."

No, u nás to je divoký , já jsem byla v minulém životě asi secesní panička a MM je minimalista, ale ladíme to.

Ropucho, podobně to má manželova maminka, žije sice v paneláku, ale mají kolem domu zahradu a každý byt tam má pár záhonků. I když ona tedy zdaleka nemá jen tu zahrádku, ale žije i dost kulturními akcemi, schází se s kamarádkami, studuje univerzitu třetího věku, chodí na jógu (je jí 85). Moje maminka (75) žije sama, taky v paneláku, zahrádku nemá, ani na balkóně toho moc nepěstuje, je tam hrozná výheň a kromě kaktusů se tam ničemu moc nedaří. Ale doma rozhodně nesedí, chodí různě na procházky, na různé výstavy, hodně čte...o různých zajímavých akcích ví často dřív, než já, ačkoli nemá chytrý mobil ani počítač, žije vlastně úplně bez internetu. Přesto mám často pocit, že má vlastně pestřejší náplň volného času, než já.
My třeba zahradu poslední roky pořád zjednodušujeme, aby to nedalo moc práce, zase tolik nás nebaví na tom pracovat, zahrada má pro nás hlavně ten benefit, že můžeme vyjít ven, do přírody, zeleně...aniž bychom opustili svoje soukromí. Jedlé věci už poslední roky pěstuju jen na balkóně, máme celkem velký a daří se tam jahodám, rajčatům, paprikám...letos jsem zkoušela i okurky a taky to myslím půjde. Dá to daleko míň práce, když je to v těch nádobách, je to pohodlné, nemuset chodit až ven na zahradu, když si chci při vaření natrhat bylinky, nebo rajčata, ale stačí v jakémkoli počasí jen otevřít balkón... Na zahradě už necháváme spíš jen keře, okrasné rostliny, trávník...i posezení využíváme daleko častěji to na balkóně, než to venku...

Knedli, jo, já ač (a nebo právě proto?) jsem celé dětství a časné mládí prožila v bytě, tak jsem měla sen, že bych jednou chtěla mít domeček se zahrádkou. A ano, malovala jsem si, jak tam jednou postavím na zahradu kočárek se spícím miminkem, nebo jak si tam bude moci později hrát a běhat venku i samo a já ho budu sledovat oknem... Domeček se mi splnil, do bytu už bych se vracela těžko, zvykla jsem si na to, že mám ten svůj kus přírody a zeleně přímo u dveří, že tam nikdo jiný nechodí, že jsem vlastně zároveň venku, ale současně doma ve svém soukromí... Jen s tím dítkem mi to úplně nevyšlo, no...syn se jako malý vůbec nedal v kočárku nikam odstavit, v kočárku se s ním dalo jedině chodit a pokud možno nezastavovat. A když se konečně někdy v jednom roce naučil spát i v odstaveném kočárku, tak ve 2 letech přestal spát přes den úplně. No a s hraním na zahradě to dopadlo stejně - sám tam prostě vydržel možná 5 minut, ačkoli tam měl všechnu možnou zábavu, tak bez nás prostě ani náhodou. Minimálně jsme tam někdo museli být venku a třeba tam něco otrhávat, sázet, nebo něco podobného, ideálně nám s tím syn pomáhal... Nakonec bylo nejlepší vyrážet s ním ven úplně mimo domov, to jsme si užili oba nejvíc. Domů jen na jídlo a na spaní.