Re: Jak být normální?
kdybych v jako malá věděla, že a mě doma čeká 30 náhradních kružítek, která jsou mi bez problémů postupně vydávána, pokud se s tím posledním v řadě něco stane, tak taky rasuju (nezáměrně) jedno za druhým.
syn je taky rasovač. ale ví, že když rasuje nebo ztrácí a příliš často, naštvu se a musí si danou věc koupit za svý. jen to ho donutí aspoň trochu si věci hlídat.
jinak se ti nesměju nebo nemoraluzuju. každej máme tu úzkost naroubovanou na něco jinýho. jsem v tom taky expert - jen se to týká jiných věci. těch fatálnějších.
mě by totiž neuklidnilo, ani kdybych doma měla 100 kružítek a 200 rolí toaleťáku :))
Odpovědět