13.6.2019 16:07:45 Konzerva
Re: Apatyčtí rodiče v důchodovém věku a jaký je smyl mít přítele v tomto věku?
Rose,
já jim to nevytýkám. Jen je mi z toho smutno. Tedy u některých.U těch, kteří bývali vždy mouchy snězte si mě, mi to přijde normální. Ale smutno mi je u těch, kteří bývali zajímavými lidmi a bylo o čem s nimi mluvit.
Abychom si rozuměli - já jim to nedávám najevo, to píšu jen tady (a pak s kámoškama), abych to ze sebe dostala. A už jsem se naučila, že se s nimi nebavím proto, abych se pobavila, ale aby by pobavili oni. Že je to jako s dětmi, taky jsem poslouchala věci, které mě často nezajímaly nebo se opakovaly. Ale chtěla jsem jim dát to potěšení, že je poslouchám.
Ale problém je to, co jsem psala - že když se vyčerpají náměty hovoru, tak oni čekají, že se s nimi budu bavit, resp. je budu bavit, ale já nemám čím. Když něco zkusím, vidím, cítím, jak jim to jde jedním uchem tam a druhým ven. ale to, co zajímá je, už jsme probrali. A pak se cítím strašně trapně ( a smutně), jak se snažím něco říkat, je to nezajímá, ale "nedovolí" mi odejít.
Odpovědět