Re: Společenský život psů a jejich pánů

Nejsem pošťák, jen běžkyně, ale mám čerstvou historku z neděle.

Běžím si tak v závěru fungl nové trasy do Sázavy (města), vybíhám z posledního lesa kolem plotu nějaké chatové osady po úzké cestě, na konci plotu čekají dvě děti s mohutným vlčákem.
Pes je na vodítku, poklidně sedí u děvčete cca mojí váhové kategorie, drobnější chlapec stojí vedle.
Když se blížím hledím na děvče (vím, že nemám provokovat psa pohledem do jeho očí) a raději i pozdravím, dostane se mi odpovědi, míjím skupinku v co největší vzdálenosti, což ovšem vzhledem k situaci není více jak metr.
Jakmile jsem půl kroku za úrovní vlčáka vymrští se a skočí, chňapne zubama (asi směr krk, ale vyjde to) nad lopatku, vrazí do mě čumákem že chytám balanc, a trhne (jen) triko. Děvče ho zřejmě stahlo hned zpátky, hodila jsem v nasazeném sprintu jen krátký pohled zpět, zda má pejska pod kontrolou nebo ještě něco hrozí, ale zdálo se, že ji vleče daleko pomaleji, než prchám.
Čekám, jestli ucítím na zádech tekoucí krev, ale je asi to jen pot. Nezastavuju, řešit nebudu, evidentně mi nic není.

V triku je díra tak na tři prsty a na těle jen modřina s nepatrným škrábnutím.

Již dloouho mi žádný pes nic nepotrhal, a to že jich na běžeckých toulkách potkávám spousty - s páníčky/paničkami na vodítku nebo na dohled nebo mimo dohled.

Tímto zdravím všechny majitele, kteří dokáží zabránit svým pejskům v trhání mého oblečení potažmo těla

a posílám do háje ty ostatní