Zkus se podívat po menší venkovské škole, i za cenu dojíždění. Učím už na druhé takové (po jedné třídě v ročníku). A jsem tam maximálně spokojená. Dceru budu dávat k nám taky, byť je nespádová. Za mě výhody těchto škol (pro děti, rodiče i učitele):
1) menší kolektivy - ano, najde se třída s 28 žáky, ale jsou i třídy po 15. U nás je v 9 třídách 200 dětí, tj. průměrně něco málo přes 20.
2) všichni se znají - na obou školách jsme všichni učitelé znali všechny žáky, znali jsme jejich rodinné zázemí, rodiče často studovali stejnou školu, takže se i často cítili víc se školou spjatí, raději se účastnili společných akcí, překvapilo mě, jaké nosili sponzorské dary. Učitelů na škole je míň a na obou byl bezva kolektiv. A když se učitel cítí dobře, hned to pocítí i děti.
(Učila jsem i v Brně na škole s 1200 žáky, která byla naprosto neosobní fabrika, kde mezi učiteli byly takové hrozné vztahy, že to určitě muselo poznamenat i žáky. Volat na někoho "hej ty v tom červeným, nech ho" je taky trochu mimo. Dostali jsme tehdy úkol prodat "sponzorské" vstupenky na ples za 20,- Kč a byl problém ve třídě udat 2.)
Jak se všichni navzájem znají, tak by se veškeré nepřístojnosti ze strany učitelů hned dostaly ven. Takže i kdyby náhodou dělal něco nevhodného, brzo by se na to přišlo a vyřešilo se to.
Ano, kdysi jsem na takové malé škole měla kolegu, který byl naprostý misogyn a náboženský fanatik. Kluci měli automaticky jedničky, holky se musely hodně snažit. Velmi rychle se s ním vedení rozloučilo.
Taky je víc vidět na všechny vztahové problémy a pokusy o šikanu. Neříkám, že nejsou. Ale rychle a důsledně se řeší, protože se prostě neutají.
Na malé škole a v menším kolektivu je víc času se věnovat různým odlišnostem, víc vycházet vstříc různým zvláštnostem.
Máme tu i velmi šikovné děti, ale na 8-leté gymnázium moc neodcházejí (hlásí se tak jeden ze třídy) protože tu jsou spokojení.
Taky jsem byla u syna nespokojená se spádovou školou, tak jsem ho dala jinam. Ale teď je spokojenější a dělá pokroky, takže prostě holt nad někerými drobnostmi (známkování úpravy například) už mávám rukou a nadávám v duchu. Zkus dát našemu školství ještě šanci, opravdu to není všude tak hrozné, jaké máte zkušenosti.