Re: Jak se pozná dobrý rodič?

Pam, a já si nemyslím, že by to bylo v těch mantinelech, to je takové hojně používané všemocné zaklínadlo
Vlastně jsi to řekla sama - "dobrý rodič se dokáže minimálně přiměřeně přizpůsobit mentalitě, schopnostem a možnostem a potřebám konkrétního svého dítěte v tom kterém čase" - tedy je to o tom naladění se na dítě. Hranice nastavené "na sílu", proti přirozenosti rodiče, jen proto, že "by se to mělo" stejně nebudou fungovat.
Za mě je nejúčinnější prostě s tím dítětem žít, snažit se ho pochopit, i když je úplně jiný, než já, nesnažit se ho předělat, ale přijmout jej a milovat ho takového, i když jsem si původně třeba myslela, že by MĚLO BÝT jiné.
Jít třeba i proti všem učitelkám a psychologům a doktorům, a proti celému světu, když je to třeba, nenechat se převálcovat všema "dobře míněnýma radama", když mi srdce velí opak. Zároveň ale, když vidím, že něco nefunguje, hledat, ale srdcem

A úplně mě mrazí, když čtu Kudlu: "Stejně maj smůlu a ať jsme dobří nebo špatní, jiné rodiče už mít nebudou.
Já si myslím, že je dost ošidné být na tom jejich hodnocení nějak moc závislej (u nás má jedno dítě už několik let trvající pózu, že jsme největší trapáci pod sluncem a pokud může, tak s náma odmítá trávit čas. Kdybychom to měli brát vážně, už asi visíme na nejbližší hrušni nebo se aspoň sebemrskačsky sebezpytujem kde jsme udělali chybu a v čem jsme byli nedostateční)."

Doufám, že to má být jen takové sebepovzbuzení, ať o sobě rodič pořád nepochybuje, nikoliv vážně míněný postoj.